Střepy (Why...)
Co jsem za poslední rok sesbírala ze své školní lavice (už mne donutili si tam ty papíry uklidit)
Většina dat, co v sobě mam, je v souborech v názvu s tečkou na začátku...
Zapomeň
Zapomeň na vše,
cos kdy měl,
cos kdy znal
Jsi sám
Nahý
Uprostřed Václaváku
Nemáš nic,
Nic, co bys mohl dát,
Nic, co bys mohl přijmout,
Nemáš od koho brát,
Nemáš komu darovat,
Ohlodali tě až na kost
A co zbylo?
Jenom chladné vzpomínky
Pálí
Jako tisíce rozžhavených jehel bodajících do tvých očí
Jako horké slzy tekoucí po zmrzlých prstěch
Jako první sníh snášející se pomalu a neuvěřitelně líně dolů k zemi
Jako horký vzduch přenášející denně tisíce písečných dun
Jako narození
Jako umírání
Nevíš
Nevíš už, co je bolest
Nevíš už, co je žal
Nevíš už, co je ztráta
Nevíš, co je samota
Nevíš, co je zklamání
Co je nenávist
Vše jednou pomine
Tvé tělo již dávno zapomnělo
na hřejivou sílu objetí
na sladký pocit jistoty
na sametovou hebkost lásky
na jemnou vůni přátelství
Zapomeň
na vše, cos kdy měl,
cos kdy znal
Nechej se unášet šedavým vírem snění
Nepřemýšlej
Nesnaž se vyřešit jakýkoliv problém
Stejně to k ničemu nevede
Zničili tě
Sebrali ti už i to málo, co ještě zůstalo
Nevěř
Nikdy a nikomu
Hlavně ne svým citům
Miluj
A nechej se milovat
Nenáviď
Ale nenávist nešiř
Nemáš nic a stále ti ubývá
Jsi k ničemu, nikomu nepomáháš
TAK CO TU, K SAKRU, POŘÁD JEŠTĚ DĚLÁŠ?