Proč zradilo mě, srdce moje,
proč v hrudi zůstal kopec hnoje,
proč nespím, nepřemýšlím, nejím,
proč zůstalo stát kolo dějin....

Teď nechci ven,
teď nechci doma být,
teď umírám,
teď nechce se mi žít!

Kdy skončí žal?
Kdy srdce začne tlouci?
Až půjdu dál...
Až budou mě žrát brouci?

Já stojím tu - zhrzený to ctitel
a cítím se jak vysypaný pytel...

Mám zase vzpomínací nálad, vím už je to trapný a vohraný, ael co mám dělat.....nemůžu si pomoci, když žal se mě zmocní!