Je to už čtyři roky,kdy má láska udělala první kroky.
Je to už čtyři roky,kdy přede mnou anděl stál,a už tehdy se krásně smál.
Pohleděl jsem mu do tváře,byla tak krásná,jako polární záře.
Vlnky jeho vlasů vedly až k příboji,krásný nebo chytrý,myslím,že je obojí.
Oči,jako dvě perly na dně oceánu třpitící,ústa,jako poklad na konci světa ležící.
Ten anděl je tak krásný,že každý předmět,každý hlas,mi připomínal jenom Vás.
Každou minutu,vteřinu,hodinu,jsem myslel,že se rozplynu.
Nikdo se tak nesměje a nikdy mě tak u srdce nehřeje.
Pak přišel ale konec roku a já myslel,že je to poslední z těch krásnych kroků.
Ale najednou jste tu zas,a já mohu slyšet ten krásný hlas.
Mohu slyšet ten Váš smích,kdyby jste řekl"zemři pro mě",já zemřel bych...
A co mám z téhle lásky?Nic...nic já prohrál s osudem všechny sázky.
Vím,že Vás nemůžu mít,jako vím,že nemůžu letět a ptákem být.
Kdy už tohle všechno skončí?Kdy zmizí žal z mých očí?
Myslel jsem,že když ten anděl ze školy odejde,tak mě tohle všechno přejde.
Je mi ze všeho už na nic,asi moje láska k vám nezná hranic.
Sakra už jsou to skoro čtyři roky a stále někam míří ty nekonečné kroky.
Stále někam daleko,kde se měsic s nocí loučí,ale já pořát nevidím,kde ty stopy končí.
Ukázalo to krásný rub,ale i utrpení plny líc a já už nechci tohle trápení nikdy víc.
Jste krásný o tom není sporu,pořát Vás vidím u školního stolu...
Někdy je láska za trest a zlá,ale takové kráse se neodolá.
Prostě jsem zahořel láskou,udělal jste ze mě žháře.
A já slibil,že nepodlehnu,tak jsem nakonec i lhářem.
Já nejsem žádný básník,který toho lituje,jem pouze človíček,který Vás miluje.
Jste prostě osmý div na tomhle světě,ale já nevyjádřím se jen v jedné větě.
Jste jako pro ptáka obloha,pro moře vlna.
Jste jako věřící pro boha a pro kytaru struna.