22.Prosinec 2008

Jo, všichni Lukášové stojí jen za starý bačkory. Anetin Lukáš si vylehává někde na dece s opálenou blondýnou a mámin "kluk" se k nám přímo nastěhoval. Prostě pohoda, klídek a tabáček na entou.

Ještě tentýž večer jsem zaskočila do večerky smíšeného zboží a koupila kaštanovou barvu na vlasy. Byla ve slevě a stála mě jen osmdesát korun. Any o tom říkat nebudu, už tak je mimo a těch pár kaček pro ni obětuji.

S velkým přemáháním propluji kolem matky pokoje, odkud slyším podivné zvuky. S Any se zavřeme v naší miniaturní koupelničce a já zatím usilovně přemýšlím, jak na věc. Jelikož barva má na spodní části malou nálepku "made in China", ani se nesnažím vyhledat český návod.

Asi před měsícem- když jsem si vlasy nadobro zničila já, napatlala jsem na sebe barvu a po asi čtyřech hodinách koukání na televizi jsem vše smyla horkou vodou. Chvílemi to dost štípalo, ale pro krásu se musí trpět, ne? Kdybych nebyla takovej váleček, asi bych začala běhat kolem baráku. Prý to uklidňuje. Ale barva na mých jasně černých vlasech vyzněla trochu divně. Místy (kde jsem dala trochu víc barvy) mám jasně probarvené fialové pruhy, jemně zakudrnacené- spálené. Zbytek hlavy mi pro změnu nechytl vůbec.

Z mé zkušenosti jsem vydedukovala, že bych to neměla už nikdy smývat horkou vodou. Proto jsem se rozhodla, že Any potrápím ledovkou. Pro její dobro, samozřejmě.

V koupelně je neúnosné vedro. Možná to bude tím létem, možná tím, že se nám rozbila klimatizace, to nevím. Po chvíli zkoumání pytlíčku s barvou si odložím svršky a v podprsence jdu odšmiknout roh.

Podle zvuku padajícího něčeho zjišťuji, že se Any taky pokusila v malinké koupelně trochu vysvlíknout. Jo, aspoň nejsem sama jako hobit.

Vzhledem k tomu, že se klika mámina pokoje velice pomalu stáčí k zemi, naberu zpátečku. Nevím, jestli je horší máma bez make-upu nebo Lukáš v trenkách.

Snad až pozoruhodné, jak mi šla práce od ruky. Starým kartáčkem na zuby velice opatrně vtírám barvu do hnusně blonďatých vlásků slečny Anetky. Snad až překvapivé, jak mi to jde. Aneta si taky nestěžuje, sedí a drží jako beránek- beránek před popravou. Řekněme si to otevřeně- já být ona, tak si ode mě nenechám ani ostříhat nehty.

Teď, když má Aneta igelitový sáček na hlavě si připadám o něco hezčí. Zalezeme si do pokoje a já se snažím předstírat, že část bytu s mámy ložnicí a kuchyní neexistuje. V mém pokoji dojde ke kolizi. Miluju Us5, ale Aneta patří mezi FFTH (přeloženo- fanatické fanynky Tokio Hotel). A já Tokio Hotel nenávidím. Jo, nakonec se rozhodneme pro kompromis a střídáme to.

TH chvilky s neradostí přežívám a Us5 si náležitě vychutnávám. Jen Aneta vypadá jako zombie. Nevím, co jí vadí. Z nenadání to zjistím. Vzhledem k tomu, že Anetu barva pálí "jako čert", rozhodla jsem se proces urychlit a už po dvou útrpných hodinkách se přesuneme do koupelny.

Po prvním přezkoumání jsem se svou prací spokojena, však druhý pohled už věc podstatně mění. Moje nejlepší kamarádka má krásně kaštanové vlasy, ano má. Jen o něco kudrnatější. Nikde jsem nečetla upozornění, že by se vlasy mohly až takhle spálit.

Opět využiju své šířky a postavím se v pokoji před zrcadlo, aby Aneta neviděla mé malé dílo. Snaží se uhýbat a zahlédnout se v odrazu. Asi jí už přijdu nápadná a jsem odstrčena na "druhou kolej". A to do slova. Můj pokoj neprošel v poslední době žádnou renovací, a proto jsou tu ještě pozůstatky z mého nedávného šťastného mládí. Máma si asi přála kluka, protože jsem od kočárku chodila oblékaná v modré a v pokoji mám koberec s namalovanými ulicemi, kolejemi a domy. Mojí postel nezdobí nebesa, ale modrý raketoplán přitlučený ke stropu. Navíc nemám ponětí, kde se v mém pokoji objevilo modré křeslo s nápisem "bad boy".

Ale nestěžuju si, mému malému bratranci, který občas přijede, se tu líbí a jak víme- kdo si hraje, nezlobí. Což není případ právě Karlíka, ale aspoň se to v rámci možností dá vydržet. Na svých pět let je až moc živej, na rozdíl od svého bratra. Kubovi táhne na sedmnáct a je to prostě pako, co k němu dodat. Nic ho nebaví, nic ho nezajímá, všechno ho štve. Už ani nezdraví!

Mám prostě rodinku k popukání. Teta Vlastička je nefalšovaná cuchta. Květované šaty a drdol z mastných vlasů s odrostlým melírem mámu straší dnem i nocí, proto si kupujeme nejdražší přípravky na vlasy. No, někomu to pomůže, někdo je ztracenej případ. Mě nepomáhá ani odvar z heřmánku, který mi máma cpe.

Co říct o strýci Heřmanovi. Těžko říct. Snad jen pochválit za to, že Vlastičku vydejchá. Jsou spolu už osmnáct let. Teta od té doby jaksi zmužněla a zošklivěla. Strýc Héřa je pořád stejnej. Teta si ho už plešatýho a tlustýho vzala, tak nevím, co na strýčkovi pořád má. Je jedinej normální z jejich sociální rodinky.

Strýček už musí být totálně zoufalý muž. Žije v malém bytě na sídlišti s mastnou Vlastičkou, uječeným Karlíkem, naprosto nekomunikativním Kubou a babičkou Sofií. Smekám před ním, tohle bych asi nedala.

Babička Sofie je "zasloužilá matka šesti dětí", jak říká mamka a Vlastička. Je zvláštní slyšet Vlastičku a mamku, jak říkají stejné osobě "maminko", vůbec si nejsou podobné. Doufám, že je mamka adoptovaná. Podle strýce Héři je to "hysterická ježibaba nad hrobem", tak nevím. Mně babička nevadí. Ona mě neslyší a dělám, že jí taky neslyším. Docela si rozumíme.

Čas od času jí chytnou hemeroidy a to jí pak musím pomáhat do vany plné vody s rozpuštěným čímsi, co jí stejně nikdy nepomohlo. Je smutné a trochu nechutné vidět své předky a vědět, že jednou bude tohle velice ošklivé a vrásčité tělo i vaše.

Babička musí brát antidepresiva, je totiž trochu nervózní člověk. Když si zapomene vzít prášek a náhodou uprostřed filmu začnou reklamy, odhodí dálkový ovladač a chatrnýma ručičkama mlátí do všeho okolo- včetně mě nebo strýce Héři.

"To si děláš legraci!!!" Raději se neodvážím odpovědět. Aneta propukne v šílený řev. Netrvá ani tři minutky a do pokoje vlítne máma a Lukáš. Sotva se objeví ve dveřích, začne Aneta ječet ještě víc a Lukášovi natahne jednu z každý strany. Ne, že by mě to taky nelákalo, ale že se mnou Aneta až tak úzce prožívá moje trauma, jsem nevěděla.

"Ty hajzle! Jak můžeš s takovou starou, vyumělkovanou krávou?!"

"Klidni se, je přece konec, tak nevím, co se rozčiluješ…" Prohodí necitlivě Lukáš a mne si rukou zarudlou tvář.

Během pěti vteřin je Aneta pryč a mě pomalu dochází ta "podivná shoda jmen". Lukáš chodil s mojí nejlepší kámoškou a teď mi chrápe s mámou? No to je nechutný! Připouštím, že se mi chce zvracet. Máma je opět mimo a sjíždí očima po mě a po svým "klukovi". Přemýšlím, jestli jí to okořením, nebo jí v tom nechám tápat. Nakonec jen rukou naznačím prosbu o odchod a oba se vypaří.

Za dveřmi už slyším jen křik a pak prásknutí dveří. Nejspíš to došlo i mojí mamince. Ale nemyslím si, že by se pana "dokonalého" jen tak vzdala. Pochybuji, že by si našla nějakého Heřmana, který by sice nebyl zrovna její typ, ale mě by se jako táta líbil. Jen mlčí a kýve hlavou na cokoli. Občas prohodí pár slov, ale teta Vlastička ho umlčí ostrým pohledem.

Je mi líto, co se s Any stalo a proto jí napíšu smsku : AHOY ANY, MOC ME MRZI, CO SE STALO. JSOU TY VLASY TOTAL DEAD? A TO O LUKASOVI JSEM NEVEDELA, ODEPIS PROSIM.

Nestihnu se snad ani nadýchnout a už mi zpívá Richie písničku "Best friend", kterou mám přednastavenou pro Anetiny smsky.

HNED JAK HLAVU PREJEDU STROJKEM, BUDOU OK! MYSLIS JENOM NA SEBE. JSI PO MATCE, PODIVEJ SE NA NI! VEDELA JSI O LUKASOVI A SCHVALNE SI ME PRED NIM SHODILA JESTE VIC! NENAVIDIM TE!

Neubráním se a začnu přímo hystericky brečet a mlátit do polštáře. Tohle jsem fakt nechtěla. Neumím si ani kamarádku udržet, co potom kluka. Jsem odsouzená k dlouhým létům protivné samoty.

Vložil: N.e.f.e.r.t.i.t.i. ¤