Jo, prology bývají většinou psány s nadneseným výrazem a je doprovázen hlubokým zamyšlením nad situací. Já si myslím, že příběhy, které budu vyprávět ústy hlavních hrdinů, nepotřebují žádná promyšlená citová klišé.

Moje knížka žije osudy lidí. Lidí, kteří mají život složitý, jako téměř každý tady. Proč bys tohle jinak četl? Máš problém a chceš vědět, že je na tom někdo hůř než ty? Nebo tě baví číst zvrácenosti s hnusnou chutí smutku a bezmoci? Těžké si to připustit, ale nějaký takovýhle problém máš a proto čteš stále dál.

Ale zkus se dívat na tyto příběhy i trochu jinýma očima. V každém smutném okamžiku je něco, co hlavní postavy žene dál. Něco, co jim pomáhá ustát to všechno. Jasně, ne všichni to zvládají, ale nějaké řešení je vždycky. Ať už obyčejné nebo to nejtěžší. Vždycky je úniku.

Věříš předešlému odstavci? Buď jsi blázen, nebo optimista a teď nevím, proč teda chceš číst dál. Tohle není jenom pozitivní knížka. Jo, jsou tu záblesky takového toho šílenství, kterému se, myslím, říká "štěstí". Ale nikomu to vaše štěstí nevydrží navěky.

Tak si užij tohle čtení. Možná se v někom poznáš, možná budeš někoho z nich litovat. Možná se budeš bavit jejich smutkem. Nevím, ale pokud ses dočetl až sem, myslím, že budeš číst dál. Pokud ne, tak jsi právě ztratil několik minut ze svého ať už smutného nebo šťastného života pro nic…