O andělech nemůžeme mluvit jen jako o strážných přízracích naší duše. Musíme se zamyslet nad tím, co anebo spíš kdo je pro nás opravdu důležitý. Protože ať už si to připouštíme nebo ne, máme svého anděla, který přihlíží a dává nám sílu dál žít. Ovšem život bychom si neuměli představit bez pozemských andělů. Bez těch, kteří jsou a navždy budou vryty do našich duší a jejich rukopis budeme nadále opakovat svými činy. Naše matky nám dávají rady, kterých se snažíme držet, ale velmi často propadáme chybám, které bychom neskrývali před matkami, ale před anděly, kteří se ti snaží pomoci k vytouženému cíli, který odkopneš a bez povšimnutí necháš plavat po řece beznaděje.
Je těžké být něčím andělem, ale ještě těžší je nemít nikoho, pro koho bys andělem být mohl. Ano, tvůj anděl bude vždycky tvůj přítel. Mezi kamarádem a přítelem je veliký rozdíl. S kamarádem si užiješ zábavy, ale s přítelem můžeš probrat cokoli a zná i nejtemnější koutky tvé duše. Ovšem ty si můžeš být jistý, že svou vědomost o tvých pocitech nikdy nezneužije proti tobě, a i kdyby na tebe byl tvůj anděl sebevíc rozhněvaný, ví, že tě nesmí zradit. Andělé umí přivolat bouři, která rozežene mračna v tvé duši, ale nepodrazí ti nohy, to nikdy.
Miluj svého anděla a budeš milován. Stejně jako člověk žije z lásky, tak i anděl přežívá z tepla tvého náručí. Protože pokud příteli odmítneš pomoc, ztratíš ho. A někdy ztratit anděla, je jako nedbale ztratit život…
22.12.2008 16:59:58, Mr_Dadi
Nádherně napsané. Opravdu moc se ti to povedlo a hlavně je to pravdivé! Mnohokrát si nevážíme toho, že máme opravdové přátelé a někoho kdo nás miluje. Jejich cenu pak často zjistíme až tehdy, když nás opustí a nebo je náhle ztratíme, ale to už je většinou pozdě.