Noresa

já nejsem....nejsem šťastná...jsem nešťastná...dává to smysl? samozřejmě že ne....je jen jeden způsob, jak to neřešit...

Já vím, přijdeš až za necelé dva měsíce, ale můžeš mi poradit, jak to mám do té doby přežít?

Je to tak...zítra si jdu ukončit pracovní neschopnosti...tentokrát jdu opravdu na jistotu ( žádné naivní plány, je to tutovka), a proč? Protože děti mají prázdniny a já si vyberu zbytek dovolené, doktorka tedy nemá žádný důvod mi neschopnost prodlužovat...Myslím si, že v celku funguju, má drzá úprava medikace zabrala, nejsem mimoň, co se doma ospale plouží, neusínám jako zfetovaná troska a neprobouzím se jako po týdenním flámu...Sice moje srdce není jako zvon a můj krevní tlak zdaleka nedosahuje optimální normy, ale věšet se kvůli tomu rozhodně nebudu.:-) Zítra mě krom psychiatrie čeká ještě echo nadledvin a  v pondělí zase ten ekg holter, pak nejspíš tk holter a uvidí se, co bude dál...cvičení se stalo mým největším koníčkem a takovou menší závislostí...moje úvahy o vejšce nabraly trochu konkrétnější podoby, ale nic není jisté a i to je nejisté, že?:-) Má nálada se drží normy, žádné extrémy se nekonají...v červenci mi začne terapie, zatím ještě neznámá, jsem zvědavá, co v Esetu vymyslí, nebudu se bránit ničemu, jen do skupinové terapie se mi zrovna moc nechce, ale, jestli mě pan doktor přesvědčí o tom, že právě skupinovka je to pravý ořechový pro mě, asi na to kývnu, přeci jen, musím spolupracovat, protože nespolupracující pacient není u doktorů moc v oblibě, ještě by z toho vydedukovali nějakou další chorobu a mně ty mé úplně bohatě stačí...Přestala jsem plánovat, protože se mi často stávalo, že moje pefektně rozplánované dny nevyšly a to mě pak pěkně štvalo...takže můj režim je volný, tudíž v podstatě žádný není a taky žiju...Omezení? Ale jo, nějaká jsou..ale už jich není zdaleka tolik, ten zákaz alkoholu ale poctivě dodržuju a pro jistotu ho ještě nějaký rok dodržovat budu, nechci aby se to podělalo kvůli pár skleničkám...Tenhle půl rok byl opravdu zajímavý...ještě jeden takový půl rok a definitvně mi hrábne.:-)Amen.

Mám být trpělivá, ještě si měsíc pobudu doma, pak následují dva měsíce prázdnin, takže učit budu až za čtvrt roku...Paráda..

Tak jak že to se mnou je?Řekla bych, že to není  nejhorší...V červnu nastupuju do práce, už jsem pevně rozhodnutá a nikdo mi to nerozmluví.Myslím, že to zvládnu...jasně, je to na úkor večerů, kdy jsem díky lékům mimo, ale lepší být mimo večer než přes den..něco za něco...cvičím převážně doma, běhání a posilovnu jsem úplně vyškrtla, běhání nezvládají moje plíce, posilovnu peněženka, ať žije chudoba!:-)...Těším se do práce jako malý dítě...a na školu v přírodě..a na rozdávání vysvědčení....ale především, začne mi normální život...skoro po půl roce...já začnu žít jako většina ostatních...mám radost, jasně nemám přátelé ani partnera, nemůžu pít, musím chodit brzo spát...ale budu zase normální, v rámci možností, samozřejmě...Takže HURÁ do toho.:-)

.....

Proč si to nalhávat? Kdyby se v ten osudný pátek nehrál hokej, nešla bych do hospody, neporušila svou abstinenci a nikdy bych si s Honzou nezačala...Stalo se, hrál se hokej a já šla do té hospody, pila jsem a zrodil se velice zvláštní vztah...První rozdíl mezi námi - on chodí téměř denně do hospody, kde rozhodně nezůstane u jednoho piva, já trávím čas jiným způsobem...Druhý rozdíl - inteligence, nejsem žádný génius, ale inteligenčně jsem o více než málo stupňů dál než on...Třetí rozdíl - komunikace - on je omezený na několik málo témat, nemá zrovna velkou slovní zásobu a i když se snažím naleznout nějaké téma, o kterém bych s ním mohla dlouze diskutovat, nějak to vázne...Mohla bych takhle pokračovat donekonečna...A proč s ním tedy jsem? Na to mám jednoduchou odpověď: Nechci být v tomhle těžším období sama...Možná to není fér, ale....nehodlám to v nejbližších dnech měnit..Už teď ale vím, že s tímhle člověkem rozhodně zestárnout nechci..

A je mi krásně...kéž by mi to vydrželo...

Jdeme do semifinále!!!!!!!!!Jágr dal tři góly, Pavelec nepustil ani jeden...Nádhera..

....ten včerejší...všechno bylo fajn, dokud nepřišel brácha a nezačal otravovat....otravovat nepřestal ani cestou k mamce a to už mi trochu povolily nervy, což se mu samozřejmě líbilo...divně mi začalo být v momentě, kdy přijel Robert, mamky bývalý přítel, neviděla jsem ho asi dva roky...divně mi bylo, když jsme přijeli do našeho nového bytu..Poprvé jsem si plně uvědomila, že se stěhuju a v hlavě mi začaly běhat myšlenky- za jak dlouho si tu zvyknu? Není to krok zpátky, bydlet zase s mamkou a Davidem? Nebo je to naopak v tomto období ta lepší varianta? Co když mi ale to spolužití začne vadit? A k sakru proč je mi tak divně? Zmizí to zítra? Nebo se můj stav zase zhorší? Co když těch pár dobrých dní bylo jen výjimkou? Někomu by se možná mohlo zdát, že to přeháním, moc přemýšlím, detailně analyzuju každý svůj stav, ale já si musím dávat pozor na to, jak mi je,musím pochopit proč mi tak je a zjistit jestli si můžu nějak pomoct..Když jsme dorazili domů, bylo divně i Davidovi, jeho pokoj se mu nelíbil, ale měl čekat, že půjde jedině do horšího, svým způsobem zavinil tohle stěhování on sám a jeho věčný průsery,díky kterým ho Petr začal z celého srdce nenávidět a pak ho jednoho krásného dne vyhodil...ale řešit teď coby kdyby asi nemá cenu, zítra se zkrátka stěhujeme, je to hotová věc a všichni se s tím budeme muset nějak vyrovnat a adaptovat se na nové prostředí, na naši staronovou trojku a určitě se budeme muset všichni snažit, aby to fungovalo, alespoň na nějaký čas...Včera jsem to podělala ještě jednou věcí, vzala jsem si moc pozdě své večerní léky, tím pádem jsem ráno prospala a fungovat jsem začala až kolem jedenácté.. Musím si na to dávat pozor a nastavit si pevný čas, kdy budu brát jednotlivé léky..Nakonec jsem se ale přece jen probrala, začala jsem s praním a žehlením, poté úklid kuchyně a balení...bohužel jsem zatím asi tak v polovině, ale nevadí, nějak to zvládnu...dneska mám v plánu ještě nečekaně posilovnu, pak se stavím k mamce....a samozřejmě pokračování v balení...začínám mít obavy, že tenhle týden toho mám až moc a nejsem si jistá, jak to zvládnu, uvidíme, nebudu to hrotit a jakmile pocítím větši únavu, tak něco ze svého týdenního programu škrtnu..A abych nezapomněla...dneska jsem začala pracovat na svém tzv. sportovním projektu, vymyslela jsem ho takto: 2x týdně běhání, 3x týdně cvičení doma, 1x až 2x týdně posilovna (podle financí), 4x týdně jóga.....Začnu s tím od příštího týdne, až se zabydlíme...Nejsem si tím počtem daných aktivit úplně jistá, uvidíme po prvním týdnu, upravit to můžu vždycky...Dneska už mi divně naštěstí není, snažím se, jak jen to jde.:-) A poslední věc - musím omezit kouření, hulím jako fabrika...