Tak jak že to se mnou je?Řekla bych, že to není  nejhorší...V červnu nastupuju do práce, už jsem pevně rozhodnutá a nikdo mi to nerozmluví.Myslím, že to zvládnu...jasně, je to na úkor večerů, kdy jsem díky lékům mimo, ale lepší být mimo večer než přes den..něco za něco...cvičím převážně doma, běhání a posilovnu jsem úplně vyškrtla, běhání nezvládají moje plíce, posilovnu peněženka, ať žije chudoba!:-)...Těším se do práce jako malý dítě...a na školu v přírodě..a na rozdávání vysvědčení....ale především, začne mi normální život...skoro po půl roce...já začnu žít jako většina ostatních...mám radost, jasně nemám přátelé ani partnera, nemůžu pít, musím chodit brzo spát...ale budu zase normální, v rámci možností, samozřejmě...Takže HURÁ do toho.:-)

Vloženo: 27.Květen 2011 v 17:01.