19. ledna roku 2009 začal první den mého dá se říct rekvalifikačního kurzu. Zatím jsem tam strávila krásných pět dní s lidmi, co dělají stejně jakou já nějakou "pomáhající profesi"...Těch pět dní mi bylo moc fajn, málokdo to pochopí, ale já vedu prostě trochu jiný život..mezi lidma jsem pouze v práci a ani tam si pořádně nepopovídám, jinak nemám žádné přátelé (mimo jedné kamarádky, se kterou se vidím jednou měsíčně), nemám ani partnera, nemám ani žádný koníček, při kterém bych byla ve společnosti lidí a já je přitom tak strašně potřebuju....každý potřebujeme mít kontakt s lidmi, je to základní lidská potřeba, a když člověku chybí, je frustrovaný...Proto jsem za ten kurz vděčná, každý den se tam těším už kvůli těm lidem..Dokonce je tam pár takových, se kterýma si ráda zajdu každý den na oběd, ráda s nimi diskutuju,ráda je poslouchám...Mimo ten kontakt s lidmi se taky samozřejmě vzdělávám, za což jsem taky moc ráda..až na jednu výjimku máme skvělé lektory, kteří mi už za těch pět dní hodně dali....Člověk si uvědomí, že tu svou práci vůbec nedělá tak dobře, jak se domníval, že má spoustu mezer, že chybuje...Název tohoto článku je větou, vypuštěnou z úst pana Macka. Určitě z nás za tak krátký čas profíky neudělá, ale dá nám určitý vodítko a motivaci (velice důležitý pojem), aby jsme tu práce dělali ne dobře, ale výborně...Myslím, že mě tenhle kurz hodně ovlivní...už teď začínám měnit postoje, mám chuď do dalšího vzdělávání, do seberozvoje, uvědumuju si, jak moc mi pomáhá společnost lidí (samozřejmě těch dospělých a vyzrálých:)) a včera jsem si uvědomila to nejdůležitější...a po dlouhý době jsem se začala strašně stydět a domů jsem šla se sklopenou hlavou...a to díky 50ti minutovému dokumentu, který se věnoval lidem s Downovým syndromem...Kolik já mám možností, kde končí mé hranice, správný počet chromozomů v každé buňce, IQ.....a co já s tím dělám? HOVNO! Jak to využívám? Nijak...a 24letý mladý muž, co má tohle velké postižení...píše knížky, má spoustu koníčků, vzdělává se, pomáhá a jeho snem je založit organizaci, která bude pomáhat všem  postiženým.On s jeho trizomií 21. chromozomu, s jeho IQ, on "dauňák"....Dokument skončil a já tam seděla jak opařená..dostalo mě to..zásahlo mě to a opravdu moc se stydím...Proč já nemůžu napsat knížku? Podílet se na vedení nějaké organizace? Proč nemůžu mít víc zájmů a mít plnhodnotnější život? On to dokázal...Asi to nechám takhle otevřený, protože to stále teprve zpracovávám, ale určitě se k tomu později vrátím..

Vloženo: 25.Leden 2009 v 10:37.