Ještě než začnu psát svoje divné úvahy, ráda bych podotkla důležitou věc- právě mi hraje CD se soundtrackem Střihorukého Edwarda - pro mě nejkrásnější hudba na světě. Důležité je to proto, že to hodně ovlivňuje styl mého psaní.

Každý člověk před tím druhým občas řekne nějakou negativní věc o sobě, ať se to týká čehokoliv a čeká, že mu to ten druhý vyvrátí, protože on sám si myslí, že to tak není, ale chce to slyšet i od toho druhého, taky chce, aby ten druhý viděl, jak je k sobě kritický a přísný.A většinou to tak dopadne, ten druhý řekne, nesmíš být k sobě tak tvrdý, vždyť to tak vůbec není, naopak...:) Občas to děláme všichni, i já, ale časy se mění, já se měním a všechno, co mě učili všichni moji psychiatři, psychologé, terapeuti, co mě naučil život, začínám chápat a uvádět to do praxe.

Jsem k sobě upřímná a začínám se poznávat, opravdu poznávat, nevím proč zrovna teď, ale je to tak.:)Jednu dobu a nebyla to zrovna krátká doba, jsem si o sobě myslela, že jsem dobrý člověk,čistý člověk, téměř anděl, opravdu hodný, nezištný, všem ochotný pomáhat a myslím si, že právě tohle přesvědčení mě do určité míry svazovalo. Chtěla jsem být dokonalá a v téhle oblasti jsem si myslela, že jsem blízko tý s prominutím podělaný dokonalsti a vždycky, když jsem zpozorovala jen malinký náznak toho, že tomu tak není,ničilo mě to, snažila jsem se to potlačovat, rychle to zase urovnat..Bohužel...člověk si dokáže vsugerovat spoustu věcí, nakonec tomu sám věří, přijme to za pravdu a to je jedna z nejhorších věcí..Dobře je to vidět na pořadu Nic než pravda...Člověk je přesvědčený, že to co říká je pravda, a nevěří svým vlastním očím, uším a já nevím čemu všemu, že najednou zazní "LEŽ", odchází domů bez peněz a zmatený..Všichní si pořád něco nalháváme a chceme tomu věřit, jednou jsem napíšu něco o Havlíčkově Brodě...

NEJSEM DOBRÝ ČLOVĚK! Mám ty samé vlastnosti, které u druhých odsuzuju a povyšuji se nad nimi, ano povyšuju, často jsem si v duchu říkala, jsem lepší než ty, tohle bych já nikdy neudělala, tak bych se nikdy nechovala...ale houby..udělala a chovala..občas jsem sobec, občas pomlouvám, občas lžu a přibarvuju si některý věci, jsem pohodlný a líný člověk (ale to jsem přiznávala vždycky, protože to bilo do očí:)), ne vždycky naslouchám druhým..no a...nerada to přiznávám, ale občas se i přetvařuju, ale to se mi opravdu špatně říká nebo píše, protože to nesnáším a občas raději věřím tomu, že to tak není. Já vim, je to odporný, ale občas a někdy to ani nevnímám, se to stane..

Všechno co jsem v tom odstavci napsala není moc lichotivý, ale je to neuvěřitelně osvobuzující..nebudu se za to bičovat, nechci sama sobě lhát, i když stejně občas budu...ale je mi líp...občas sedím na gauči, nohy na stole a dívám se, jak mamka uklízí, v nejhorším případě dokonce po mně a já se usmívám a nahlas řeknu to jsem ale pohodlnej,línej sobec, co?ale občas si to přece dovolit můžu a když si to navíc přiznám, najednou se mi strašně uleví, mamku to sice asi vytočí ještě víc, ale já nechci být pořád jen hodná, obětavá, furt se snažit, všem se chtít zavděčit, unavuje mě to, občas se mi prostě něco nechce udělat hned, i když vím, že ten druhý by byl rád,kdybych to udělala, vím, že jsem lenoch a tak trochu sobec, dřív mě to vnitřně žralo, i když jsem to na sobě nedávala znát, teď se usměju a ještě to přiznám nahlas...a dokonce jsem za to na sebe pyšná...zní to divně, spousta lidí to nepochopí, ale mně je to jedno.:-)

Ale abych tady nevypadala za naprostýho padoucha a pokrytce, musím o sobě taky napsat něco hezkýho, co si opravdu myslím a dokonce jsem přesvědčená že to tak je (nebo jsem si to vsugerovala:)).

Podle mě jsem celkem ohleduplný člověk, který pomohl hodně lidem a pro některé se opravdu téměř rozdal a hodně obětoval. Když můžu, pomůžu (když nepočítám svého otce, kdybych mu měla zachránit život, ať už v jakýkoliv situaci, asi bych to neudělala),nejsem zlá, neubližuju lidem kolem sebe, i když párkrát se to možná stalo, řekla bych, že dokážu zvládnout a bez větší újmy přežít věci, které by jiní tak dobře nezvládli. taky bych řekla, že jsem dokázala téměř nemožný a................................................. jsem opravdu moc pyšná na to, co všechno jsem zvládla, dokázala, přežila..

Je dobré uvědomit si na sobě to dobrý i to špatný, umět to říct nahlas, na tom špatným trochu zapracovat, ale nesnažit se o dokonalost, to fakt ubíjí..já už se polepšila, snažím se být jen téměř dokonalá :))), ale s vědomím, že i to je nereálný, ale baví mě se o to snažit.:) Pořád si budu něco nalhávat, v nejhorším případě tomu pak i věřit, ale snad budu časem moudřet a dospívat až se ze mě nakonec stane vyrovnaný člověk.:-)

Vloženo: 30.Prosinec 2008 v 13:11.