..mamka je úžasná, přinesla mi, co jsem potřebovala a ještě něco navíc, když jsem jí viděla na druhé strany chodby, běžela jsem jak smyslů zbavená..Když odcházela a zamklo se za ní, nebyl to zrovna nejlepší pocit...zamčená, na oknech mříže, které už mi naštěstí po těch několika hospitalizacích ani nevadí...je to zvláštní...proč jsem ty léky přestala brát? Co jsem čekala? Vůbec jsem tu nemusela být...jsem pitomá, tak si to teď vyžeru..díky bohu za můj mozek, jsem schopná si všechno racionálně zdůvodnit a tudíž i vydržet to, i když je to boj...jen doufám, že se brzy dostanu na otevřené oddělení a že mi o víkendu povolí vycházku s doprovodem, zašly bychom si někam na kafe, abych nabyla kousek ze své ztracené důstojnosti..Tohle je snad dostatečný trest, takže přísahám, že už žádné vysazování léků nebude, nechci se sem zase vrátit, nechci, nechci, nechci! a za měsíc chci být zdravá, za tři týdny už bych snad měla mít pocit, že se těším domů a všechno bude fajn..Ach ty večery, už abych dostala léky a usnula..

Vloženo: 04.Leden 2011 v 20:30.