3. ledna velký nástup...v podstatě dobrovolný, já si naivně myslela, že jsem to odhadla ještě včas, podle doktorky nikoliv...první dny jsem si nechtěla přiznat jakýkoliv problém, můj život je v naprostém pořádku - to jsem tvrdila při každé ranní vizitě - ne, nejsem nemocná, jen to na mě prostě dopadlo...co na mě dopadlo? To nevím..asi život a tak...Asi po týdnu jsem si začala uvědomovat, že můj život není tak úplně v pořádku, vlastně ani já nejsem v pořádku...vlastně nejsem vůbec v pořádku..Že jsem nemocná? To ne....nebo snad jo? dobře, připouštím nemoc...a jakou vlastně? aha periodické deprese...můj psychologický rozbor nedopadl dobře? to jsem netušila...Emoční labilita a hypersenzivita? no, vlastně máte pravdu, i když nechápu, jak to ta psycholožka po dvou a půl hodinách mohla poznat..To jsem tak průhledná? Dobře nebudu to řešit, připouštím si svou nemoc i narušenou osobnost, dobře zvyšte mi léky...ten neurol je opravdu nutný? dobře, budu ho brát..třikrát denně? tak dobře...vy jste mi opět zvýšila antipsychotika?tak...jo...Ano, domluvila jsem se s mamkou, že setkání s otcem by to mohlo řešit, ano, cítím se na to...individuální psychoterapie? dobře, máte pravdu, můj život není v pořádku, budu to řešit...Proč mě to první sezení tak rozhodilo? No...víte..po dlouhý době jsem otevřela třináctou komnatu..k čemu bych to zhroucení přirovnala? něco mezi astmatickým záchvatem a infarktem...ano, injekce asi po půl hodině zabrala...ano, příští víkend za mnou přijede otec...jak to dopadlo? No, přežila jsem to a už nemám otce...Moje doktorka byla převelená jinam? dobře, budu mít tedy vás...proč jste mi zase zvýšila ty posraný léky? aha...dobře......ještě další navýšení? víte..jsem po nich už hodně unavená...chápu, je to nutné a důležité pro mé uzdravení...má doktorka má dovolenou? dobře, budu mít tedy vás...Mentální bulimie? to je vtip? aha...není, ale já s tím nesouhlasím a proč mi doprdele zase navyšujete léky? jasně, musím je brát....skvělé, už mi věříte, že nejsem mentální bulimička? tak to jste mě opravdu potěšil......

.....

po sedmi týdnech...Dnes jdu domů? Tak dobře....děkuju, sbohem..

Dobrý den, jsem objednaná k doktoru Tůmovi, ano, jsem nová...Dobrý den pane doktore....koňské dávky všech léků co beru? ano s tím naprosto souhlasím..Snižování? skvělé! Abstinenční příznaky? no jo, přežiju to...Můžu do práce? Dobře,tak ne...

po týdnu..Dobrý den...Jak mi je? Zle. Proč? Protože se všechno sere a do toho to snižování..ano zvracela jsem, ano mám třes, ano mám tiky, ano mám problémy se spánkem, ano mám výkyvy nálad...ano, sere mě to...Můžu do práce? Ne? jak nečekané..

teď...mám třes už jen občas a jen v rukou...nezvracím...občas mám záškuby, problémy se spaním skoro zmizely..všechno se nesere, sere se jenom něco.....Můj život samozřejmě není v pořádku, ale třeba jednou bude..Stále snižuju léky, ale už nikdy si je sama nevysadím..ano, znám svou nemoc, ne, nejsem s ní ještě úplně smířená..ano, vím, že se musím šetřit, ano vím, že musím změnit styl života..ne, bohužel na životě nelpím a pud sebezáchovy se mi nevrátil...Ano, důvěřuji Vám pane doktore...Sebevražda? ne, zatím ji neplánuju. Ano, mám ráda černý humor. Na shledanou za týden.

Vloženo: 01.Březen 2011 v 16:08.