Toť otázka...život v Praze se zamotává čím dál víc, radikálně měním své názory a postoje, má přesvědčení jdou do háje, peníze se tlačí na přední příčku mého žebříčku hodnot. Co se to semnou proboha děje?!

Všechno to začalo mou nespokojeností v práci...Hodně mizerný peníze, vyčerpanost, práce mě nebaví, nenaplňuje, děti jsou zlobivé, už v jejich věku se začínají vyvíjet typické negativní lidské vlastnosti, nemá cenu to sem rozepisovat, prostě je to hrůza! A tak jsem se na netu začala poohlížet po podobné práci, kterou jsem dělala dřív, ale za větší peníze. Myslím, že bych si i něco našla, jenže jednoho krásného dne přišla mamka se zvláštním návrhem, který bych ještě nedávno v Lípě okamžitě zamítla...práce v kanceláři, papírování, smlouvy a bla bla bla....za dobrý peníze...do dvou dnů jsem se rozhodla, že do toho půjdu a  tím rozhodnutím jsem se začala sama sobě hnusit, měla jsem se za odpornou materialistku...

Teď už to vidím trochu jinak.....Žiju v Praze, ve městě vysokých nájmů, spoustou lákadel. Začínám se dostávat do věku, kdy se člověk osamostatní. Chci cestovat. Chci se procházet po městě a když za výlohou uvidím něco hezkýho, nechci se s prázdnou peněženkou zklamaně otočit. Peníze dávají svobodu, v určitém slova smyslu...A když o tom takhle přemýšlela, odporná materialistka se rozplynula a přišlo nové označení- realita...

Aby to ale nebylo tak jednoduché, přišla mamka po rozhovoru se svým kamarádem s menší změnou - musím si udělat živnosťák a to už mě trochu rozhodilo...s tím je spousta starostí, zařizování, placení SP, ZP a DzP FO...a tak jsem opět začala přemýšlet a došla jsem k tomu, že počkám na přijímací pohovor, schůzku s člověkem, který mi k tomu všechno řekne, proberu to s ním a teprve pak se uvidí...ale jedno vím jistě, se školstvím jsem skončila, vidina velkých peněz a tedy i  možností mě zlákala...Chci se mít dobře a nechci být nikdy na nikom závislá...a taky jak řekl jeden člověk - chci, aby moje práce byla ohodnocena na 100%.

Vloženo: 24.Září 2008 v 12:45.