Poslední článek, který jsem napsala téměř před rokem, byl o dokonalosti....už nebydlím v tom dokonalém bytě..svou práci už nenazývám dokonalou....dokonce ani můj šéf už není dokonalý......ale bydlím na Praze 1,  přímo v centru, pár minut od Staromáku...jsem ve svém živlu...naprostá anonymita, pastva pro oči, občas i uši...velký pokoj, velká koupelna, milá spolubydlící, levný nájem...Do práce už se tolik netěším, ale ani tam nechodím s nechutí...jen mě to vyčerpává a občas demotivuje...chci pracovat s postiženými dětmi, ale ne natolik postiženými...chci vidět alespoň malé pokroky...

Mám tedy velké ponaučení...nenazývat nic dokonalým....to rozčarování pak bývá velice nepříjemné...a já si moc takových podobných rozčarování nemohu dovolit...Poslední rok byl natolik náročný, že bych potřebovala alespoň měsíc dovolené v kuse....a já neměla ani jeden den a téměř žádné víkendy...Po 36 dnech v práci mám konečně volný víkend..Můj pokoj připomíná menší skladiště a já se tu válím na gauči a snažím se něco napsat...Mám starosti, které si dělám zbytečně, do mého života vstoupil Honzík a já se teď snažím vytvořit si odstup...jenže už je asi pozdě...také jsem změnila názor na život s postiženým dítětem....už mi to není jedno...já chci mít zdravé dítě...chci žít...čeká mě další velmi náročný rok..práce...Honzík...škola - 77 kreditů a příprava na bakalářku, jejíž téma je zatím ve hvězdách..a je nejvyšší čas začít pořádně makat...takže do toho...

Vloženo: 09.Říjen 2010 v 22:06.