nebo porušená, hraničně porušená, emočně nestabilní...Jak jinak si mám vysvětlit, že když se po dlouhý době objeví člověk, kterej je fajn, dokonce moc fajn, skoro dokonale fajn, tak ho od sebe co nejrychleji odstřihnu?! Patři to taky do té hraniční poruchy osobnosti? Nebo co to sakra a ještě jednou sakra je? Někdo by možná řekl, ne, seš jenom kráva....A co je lepší? Být kráva nebo mít hraniční poruchu osobnosti plus malý bonus ve formě deprese? Nebo je to snad všechno najednou? Myslím, že v tom je především strach, blok a pak asi i ta porucha...on na mě ten syndrom Janaježka totiž opravdu sedí...mám problém...problémy...čeká mě pcp...Ale ten fajn člověk nebude čekat na to, až začátkem srpna pcp zdárně ukončím a pak mu napíšu, tak jo, už se můžeme vidět...on taky ten fajn člověk nemusí záčátkem toho srpna žít....no a jak já to tedy vyřeším? Samozřejmě tak, že se na něj budu snažit usilovně zapomenout a až se mi to částečně podaří, budu zase nadávat, že vůbec nenarážím na takový ty moc fajn, skoro dokonale fajn lidi..Jsem já to ale hraničně narušená kráva..

Vloženo: 20.Duben 2011 v 23:30.