Jsem cvok...a jsou filmy, které ve mně to "cvokařství" posunou o level dál.

Jako první to byl Osudový dotek. Nikdy jsem ho neviděla celý a stále se mu vyhýbám obloukem...kdykoliv na něj někde narazím, mám husí kůži. Na jednu stranu si říkám, pusť si to, už je to dávno, minulost, teď už jsi v pohodě, není se čeho bát, protože to zvládneš..nebude se to opakovat.

A pak si vzpomenu na tu hrůzu, kterou jsem při tom prožila, nikdo to nepochopí, s nikým jsem o tom nemluvila, protože by se mi každý vysmál a nebudu to popisovat ani tady..Je to moje tajemství.

A teď jsem viděla Klub rváčů a mám tajemství číslo dvě.

Napila jsem se nakažené vody bláznovství já nebo vy? Nebo všichni? A kdo byl ten čaroděj, co jí nakazil? A proč nenakazil i studnu krále a královny?....Kdo je král a královna? A není to celý jenom fikce, aby se s tím nějaký blázen ztotožnil? Jsem já opravdu já? Nebo hraju role všech lidí kolem sebe, abych sama sebe mohla měnit? Abych se mohla vyvíjet? Takhle funguje život? Co je to život? A existuje vůbec? Nebo je to jen sen a žádná planetka Země neexistuje?Proč jsem  právě dnes, když jsem doma sama, objevila Klub rváčů? Já jsem v Praze, mamka v Lípě. Předtím to bylo přesně naopak, moc dobře si na to pamatuju..Náhoda nebo smysl?

Sakra co se to děje? Až jednou zaklepu na nebeskou bránu a ten nahoře mě nekopne do zadku, budu chtít znát odpovědi na všechny tyhle otázky!

Je tento článek normální? A co si pod slovem normální vlastně představujeme?

A dost.

Vloženo: 10.Duben 2009 v 22:55.