...ale nedokázala jsem to, protože kdybych to udělala, byla bych ten nejodpornější sobec, lhářka, co dokáže lhát své úžasné  mamce do očí a co jí zničí život...skončilo to brekem, křikem, mlácením do gauče, rozbitím nádobí a pořezanou rukou, ani to mě neuklidnilo, takže jsem si vzala neurol..to trochu pomohlo...moje mamka je ta nejúžasnější na světě, dělají maximum, které ale zatím nedokážu ocenit, protože i když je dokonalá, chce mi pomoct a myslí to dobře, požádala mě o věc, díky které teď už potichu trpím s bolestí v levé ruce...já jí zatím dodržela...Přistoupila jsem na řešení, které není úplně k zahození, jen se bojím toho, že výsledkem bude zavření na oddělení číslo pět, kam se opravdu nechci vrátit...už jsem i po rivotrilu a hypnogenu, ale spát nejsem schopná, stalo se toho dost a to co jsem si v pátek naplánovala, se dnes neuskutečnilo..kvůli mamce zkusím ještě to poslední řešení, ale na karlák ne, to radši do bohnic..jsou to muka a do dneška jsem nevěděla čeho všeho jsem schopná..dnešním dnem můžu říct, že opravdu nejsem normální..

Vloženo: 21.Březen 2011 v 00:02.