Padesátkrát a pro Pepu asi stále poprvé.:-)Někdy si připadám jako blázen, existuje několik vět, které říkám xkrát za den...V září jsem se dostala do krize..otázky typu - Má to vůbec nějaký smysl? Udělaly naše děti za ten rok nějaký pokrok? Snažím se dostatečně?Má mě Honza D. aspoň trochu rád?...Krize už pominula.Pepa mě občas obejme a nemyslím si, že je to vždycky proto, že se chce o něco opřít..taky si myslím, že Honza D. pozná můj hlas a že se mu u mě v létě líbilo..taky si myslím, že Honza V. mě má rád..dneska se mě kamarádka ptala, jak jsem mohla odmítnout tak úžasnou pracovní nabídku, vydělat si o tolik víc za míň práce...tohle jsou ty důvody...a ještě jeden hlavní, když odejdu a odejde i kolega, Honzovi D. se opět přestanou věnovat a bude zase na druhý koleji..je přece úplně retardovanej a stejně se nic nenaučí, ne?..já prostě věřím tomu, že začne s pomocí nějaké kompenzační pomůcky chodit, věřím tomu, že se naučí ano a ne..vidina větších peněz je pryč, budu pořád chudá, ale...:-)Každé dítě mě něco naučilo..Pepa mě naučil trpělivosti a důslednosti...Honza V. mě naučil, že se můžu třeba postavit na hlavu, ale některý věci se prostě nezmění...Peťulín mě naučil větší empatie a taky to, že se nenaslouchá pouze ušima..Dianka mě naučila nespěchat....a pak můj Honzík...ten je pro mě školou života.:-)..Díky němu jsem pochopila, že nejsem až tak důležitá a taky že mít někoho ráda je obrovská zodpovědnost, naučil mě míň spát a být neustále ve střehu.:-)a to nejdůležitější - díky němu už nejsem takovej sobec..a díky všem dětem už se neberu tak vážně a umím říct "Promiň, promiň, já už to dělat nebudu.":-)

A kdo mě naučí dělat si ve věcech pořádek a být trochu cílevědomější? Že bych byla na řadě já?:-)

Vloženo: 02.Prosinec 2010 v 16:51.