No jo..nemůžu se téměř hýbat, nemůžu ani spát a tak píšu už třeti článek..

Opravdu není všechno veselé...napsal mi táta, po tolika letech...já jsem odepsala...po tolika letech...a on už mi neodepsal...je to skoro měsíc..takže naděje, že napíše...

To mu do prdele nestojím za jeden podělanej dopis s vysvětlením a slovem promiň? Stačilo by mi to k tomu, abych mu jednou měsíčně napsala ahoj, mám se dobře, bla bla bla, co ty? To mu nevadí, že přišel o dceru? Neodpustím mu, ale o ten povrchni kontakt jednou za měsíc jsem stála..možná jsem se zbláznila, ale je to tak..Co když umře a já už to vysvětlení nikdy nedostanu? a budu pořád přemýšlet proč...a nebo neexistuje žádné vysvětlení a je prostě psychopat? Neměl mi vůbec psát, teď na něj budu myslet zase častěji, než to vyšumí..Můj táta je kretén, idiot, alkoholik, cvok, srab....ale pořád je to můj táta a i když posral, co se dalo, chci ho pochopit...já bych mu i něco odpustila..kromě Beřkovic, ohně, ponížení na poslední společný dovolený, jednoho mejdanu s jeho milenkou u nás a toho, jak naposled uhodil mamku..všechno ostatní už dokážu smazat..moje paměť už naštěstí není v takový kvalitě jako dřív.:-)

Ulevilo se mi, že jsem to mohla napsat, mamce to říct nemůžu, když se zeptá, jestli napsal, zlehčuju to a usmívám se jak blbeček, aby neviděla, že mě to ve skutečně mrzí a komu jinýmu? Přátelé bych spočítala na prstech jedný ruky a dvěma z nich jsem dokonce řekla, že tátu nemám, takže si myslí, že je mrtvej.

Tak, hlava vyčištěná, problém odložený, takže zítra hurá do učení.

Vloženo: 03.Prosinec 2010 v 23:05.