-
Jak?
Nevím - snad normálně, tiše, smutně… snad
Ale myslím, že se na to neumírá
- jen dny se tak divně táhnou,
jako stín a za ním jeho chlad.
Člověk marně sílu sbírá,
chce na slunce si sáhnout
a cítit v Srdci Lásku... to... že má ho někdo rád.
Však slunce Duši nezahřeje,
i kdyby hřálo ze všech svých sil,
nevím Lásko co se děje (?)
už ani nevím, kdy jsi mi tak blízko byl.
S každým krokem blíž
se vzdalujeme svému Já.
Vytržené stránky .... víš?
O Naději, se nám jen zdá.
S každým krokem dál
se přibližujem
-
divným hrám.
Jak toužit a Touze nepropadat,
pod dotekem zachvění
… jak blázen nevypadat (?)
(jak BLÁZEN nevypadat)
Krása tak relativní,
co kruhy pod očima neukáže.
Snad, relativně pozitivní...?
a Nebe ?
Pláče.
Když noc náruč otevírá a není s kým se smát a čemu.
Když srdce bilancuje, jak mít život rád a má to vůbec cenu?
Když pocit zradí myšlenky a člověka to zebe…
Dnes nevěrné i milenky; a co zůstalo mi z tebe?
Jen Černá náruč noci objímá…
Cítím se tu sama;
a tak smutně
JeDi(v)ná.
Možná bude se mi stýskat -
po Tvých komplimentech
po kytičkách.
Možná bude se mi stýskat
a vlastní rozum (?)
ten mne nechá naholičkách.
Možná že si ani nevzpomenu
Možná že své sny -
už nedoženu.
Je mi Smutno z ublížení,
Nejistota z Tvého hlasu.
Je mi smutno - že nic to není?
Máme spousty, málo času.
Je mi teskno, pocit zebe,
že jsem změnila Ti - tvé Já,
a možná tebe.
Řekneš mi s úsměvem:
"Ty nehraješ v tom roli žádnou."...?
... postavíš zeď, ale celé domy spadnou.
Řekneš mi .....
a na rtech samý smích,
…
ale
teskný smutek ve vočích.
Posílám Ti
po svitu měsíce doteky nahých těl.
Posílám Ti, že nejsem světice,
do myšlenek jen to, že bys mne MOC chtěl.
Posílám Ti, po jeho bílém kouzlení,
víru v Lásku, v to že jsme si souzeni.
A jestli měsíc není opravdový
a jeho záře klam, tak pak už nikdo neodpoví,
proč Tě v Srdci mám.
… i já ptám se: „Je to nutné?“
I mne napadají verše smutné.
Do očí mi prosakují a umlčují ústa,
Jsem plná Lásky a kolem jen tma pustá.
A tak ptám se zda je nutné,
Nosit v sobě Touhy smutné?
Nosit uvnitř něžné chvění,
Co rezonuje a pak (?) nic není.
… zda je nutné? Zda je nutné?!
Aby Touhy byly smutné.
… zmuchlám a vyhladím,
celého pohladím.
Ulíbám k slzičkám smíchu...
hlasité vzdechy v toužícím Tichu.
