Když se ráno probouzí, jako naposledy by to bylo...
do mraků dívám se, jak mi nebe padá do čela
Famózní nástup slunce do dne, dávám si za ucho
Tvůj dech co něžně budí ... a co že bych nechtěla (?)
Východ slunce se odráží v rozpustilých vlasech mých,
napořád poprvé padá mi touha do klína
dívám se do oblak v hlavě jen samý hřích
na Světě sama rozechvělá jediná...
?
Kdo je Beruška co do snů Tvých vchází?
kdo je Beruška která v myšlenkách Tě doprovází?
Beruška co hlásí se Ti na ICQ...?
Ta které říkáš: "Tebe Miluju." ?
Kdo... Ti šeptá jsi mým snem?
a ač se bojí Lásku dát...
tiše řekne vše si vem....
Zítra se budu zase smát a usmívat,
ale dnes ?
Dnes u mne v pokoji všech Smutných ples
a já hvězdou večera, přesto že jsem nechtěla.
Neptej se mne na mé sny
a proč chvěji se v Tvém dotýkání…
Neptej se mne na mé představy,
oči zavřené a jen Duše tiché zavzlykání…
Neptej se mne na mé touhy divoké,
Když mozek se jim brání…
Jen přitul se můj Malý Milý,
doplníme něhu, co oběma nám chybí.
Může mi být Smutno, když pláče nebe,
když bouřka hřmí mi ho hlavy…
A že jsem si Smutkem vinna – byl to omyl (?),
nebo osudové setkání?
V maličkém šálku vůní čaje,
může být Smutno v myšlenkách …
A že jsem si tím vším vinna,
copak jde Lásku změnit v prach?
Můžu plakat a nebe sluncem bude se mi smát,
a myslet žes měl mě trošku rád…
A že jsem tím Smutkem vinna,
může mne čekat snad už jen pád… ?
Cítit vůni člověka, co vůbec na nic nečeká.
Cítit vůni touhy, na okamžik pouhý.
Ucítit tu poezii, uvěřím pak smrti
... že stále žiji.
********
Ani kapka slané vody moře,
co po tváři by pohladila.
Ani slůvko, co udělá vždy dobře
a bouře Duši uklidnila.
Zajiskří v kočičím kožíšku elektřina
a v očích cosi krásného se blýskne...
Ne jen touha je Láskou vinna,
i Slunce je daleko…
a přeci je mi blízké.
U nás už zase mraky zatemnily oblohu
přes ně, na slunce dosáhnout nemohu.
Přes ně, mne Tvé teplo nezahřeje
časem se rozejdou, snad... (?)
nechci věřit na BezNaděje.
Studentské Lásky
tak rychle teskně pominou...
Mne čekají vrásky a Ty?
s Touhou běžíš za jinou...
V Srdci po Tobě
prázné místo křičí
a můj klid (?)
ten je dávno v ....
proč si někdy člověk připadá jak největší idiot? Nepotřebný, prázný, smutný ...
Proč je to tak...?
