PAVLICIE

WILLIAM SHAKESPEARE - O LÁSCE

Láska je dým, jak vzdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhně,
láska je moře vyplakaných slz,
láska je šílenství, jak každý ví,
zákeřný jed i balzám hojivý.
-----
Ve jménu moudrosti, již muži ctí,
ve jménu lásky, která cti zas muže,
ve jménu mužu - stvořitelů žen,
ve jménu žen, jež z mužů muže činí,
zraďme své sliby a buďme věrni sobě,
sic věrni slibům, sebe zradíme.
Je přece čestné tak být věrolomný.
Jen v lásce k člověku má smysl zákon.
-----
Vášeň a chtíč! - jak hluboko nás uštknou,
a nemožné pak skutkem učiní:
obcuji se sny - což to může být?
přeludné představy nám v mozku zplodí
a pk je spojí s něčím skutečným
a nezastaví se už před ničím.
-----
Hle, přichází a jaru podobá se,
její ctnost září v nevýslovné kráse,
milostí všechny štědře oblažuje
a její tvář tak nádhernou je knihou,
že číst si v ní je radost nejčistší,
jak žal by z ní byl navždy vymazán,
jak neznala by prchlivost a vztek.
-----
Milujme se, dokud žijem,
žádné zítra, carpe diem,
budoucnost je nejistá.
Prohloupí, kdo pořád váhá,
pomiluj mne, moje drahá,
mládí prchne dočista.
-----
Kde je můj strach, co se to se mnou děje?
Kde pochyby, kde vichry beznaděje,
zelenooká žárlivost, kde chvění?
Mírni se, lásko, k vydržení není
ten příval štěstí - změň ho v mírný proud,
ať nesmete mne, nechci zahynout
z přemíry radsoti.
-----
Když nemůžeš říct ani jednu hloupost,
kterou jsi někdy z lásky udělal,
tak podle mě jsi nemiloval dost!
Když nevysedávál jsi jak teď já
a nevykládal věčně o své milé,
tak podle mě jsi nemiloval dost!
Štván vášní, když jsi nikdy neutek
od přátel, jako uteču teď já,
tak podle mě jsi nemiloval dost!