Perníková Cheloupka
27.Srpen 2015
Perníková chaloupka.
Většina pohádek, milé děti,začíná větou „bylo nebylo, kdysi dávno“. Dnešní pohádka bude ze současnosti,abyste věděli, že pohádky se stále dějí. Tak už si hezky sedněte aposlouchejte.
Se sourozenci Jeníčkem se jenrozplýval
Cpali se tím perníkem a vůbecnezpozorovali, že se otevřely dveře od chaloupky a nad nimi se zjevila osoba. „Kdotu loupá můj perníček?“ Děti neodpověděly. Jednak ztuhly hrůzou a kromě tohoměly plnou pusu toho perníku. Osoba je popadla za krk, límec na letním oblečeníneměly a už je táhla do chalupy.
Když byly děti v chaloupcetak si na světle tu osobu prohlédly. To, co viděly, je nikterak neděsilo, před sebou mělynormální babičku, která žádný strach nenaháněla, ale to co potom ta stařenkařekla je hodně moc překvapilo. „Děti, já vás upeču a sním.“ S toutovariantou oba šibalové opravdu nepočítali. „A proč?“, vypadlo z Mařenky. Ababička jim začala vyprávět svůj jímavý příběh.
„Situace se má tak, že mám hlad.Jsem diabetik, perníček nemůžu, valorizace důchodů se nekoná, důchod mám malý anáklady rostou. Po zaplacení daně z nemovitosti, kterou mi zvedli, tentoměsíc prostě nevyjdu. Tak mi nezbývá, než vás sníst. Sice maso nemám ráda, aleco se dá dělat? Žít se musí. Nejradši bych chaloupku prodala a zbytek života ,za utržený peníz dožila v v civilizaci, třeba v domě se sociálnípéčí. Ale kdo si koupí chaloupkuv hlubokých lesích?“a Mařenkou si osud drsně zahrál. Místo očekávanédovolené v oblíbeném Španělsku, museli trávit část léta na chalupě babičkyve východních Čechách. Důvodem této nemilé situace byla silná viróza maminky.Co se dalo dělat? Koupali se v rybníku, učili se kouřit a poznávali krásuživota venkovského lidu. Mařenka byla bystrá holčička které bylo skoro 14 let ajejímu statečnému bratříčkovi bylo už
S telefonem v rucehledali souřadnice ani si neuvědomili, že se ocitli sami uprostřed hlubokýchlesů. Najednou na displeji telefonu zmizel obraz a oni zůstali ztraceniv divočině s telefonem bez signálu. Co podniknout ? Jeníčka napadlovyšplhat na strom a podívat se, zda někde neuvidí světýlko, protože se velmirychle setmělo. Ale pro jeho nadváhu se mu to nepovedlo. Tak se oba hladoví anešťastní sourozenci vydali cestou necestou, neznámo kam. Klouzali po kamenech,zakopávali o kořeny a spadli do potoka. No prostě hrůza. Po dlouhém blouděníoba otrhánci konečně viděli v dálce světýlko. „Mařenko, tady je chaloupka“,povídal Jeníček, „jsme zachráněni“. Netušil, ten statečný chlapec, jak strašněse plete. Chaloupka byla krásná, barevná a co je překvapilo, tak taky voňavá.Zkrátka, milé děti, byla celá z perníku. Jak měli hlad, zapomněli naslušné vychování a hned si utrhaný perník cpali do úst. To byla dobrota, žádnýtakový jako z poutě, s nápisem „Stará nebruč“, ale byl měkoučký a najazyku
V tom to Mařenku napadlo. „Víte,babičko, já jsem původně chtěla, abyste nám ukázala, jak se na lopatě sedí apotom bych vás strčila do pece, ale píše se přece jen jiné století a stařenky seuž jen tak neupalují. Tatínek pracuje u úžasné firmy RE/MAX Nova a ta vászachrání!.“
Jak Mařenka řekla, tak se takéstalo. Tatínek přijel autem na kterém byl vyobrazen veliký balón, sepsals babičkou smlouvu a pak to už šlo ráz naráz. Podívat se na chaloupkupřišlo několik lidí a velmi brzo se našli kupci. Podepsala se rezervačnísmlouva, vyřídila se advokátní zástava, potom kupní smlouva a změnav katastru, to vše pro babičku bez práce a zdarma a babička se mohlastěhovat do nového domova.
Chaloupku si nakonec koupiladcera sedláka Krušiny, která měla za muže majitele firmy Pardubický perník .Přestěhovala se do města a obě děti ji tam pravidelně navštěvují. Zkrátka všedobře dopadlo.
Jistě jste pochopili, žezachránce celého hrůzného příběhu je také jeho autor. Proto jestli taképotřebujete prodat chaloupku, byt, palouček u lesa, pole nebo baráček, pomůžuVám jako babičce.
napsal/a: Pedro56 10:12 Link
