Pohádka o tom jak řezník Kotletka málem přišel osvůj sen
Řezník Vendelín Kotletka nebyl špatný člověk. Jen jednumalou vadu přece jen měl. Byl hodně na peníze. Ono se zase na druhou stranunení co divit. Řezničina je práce hodně těžká a Vendelín dobře ví jak se nakaždou korunu nadře.
Jestli se milé děti divíte tomu jménu Vendelín, ono se užtak mnoho chlapců nejmenuje, viďte, tak vězte, že se tak jmenoval i jehodědeček i otec. A všichni byli řezníci, a tak i náš Vendelín se tomuto řemeslu vyučil. Už jenom proto, aby ze světanezmizely slavné Vendelínovy klobásky bukem uzené, jejichž recept je tajný poněkolik generací a pro které si lidé jezdili i hodně z daleka.
Vendelín zdědil po tatínkovi velký domek na náměstí. Dolev přízemí byl řeznický krámek i s výrobnou a v patře bylprostorný byt 3 + 1 do kterého Vendelína přinesl čáp. Na dvoře byla ještě velkáudírna, která někdy tak voněla, že to byla pro všechny pejsky z města tanejkrásnější vůně na světě a kdyby byli jako lidé, tak by si klobásky ukládali dopeřinek, aby měli krásné sny.
Vendelín už nebyl úplně nejmladší, čtyřicítku už lonioslavil, ale byl trochu stydlivý a tak žil v domě sám bez ženskéstarostlivosti.
Jednou ho pozvali do nedaleké vesnice na zabijačku, ne tedyjako hosta, ale jako řezníka, aby tam vykonal svoji práci. Přijeli pro něj kekrámu autem a do místa konání ho odvezli. Ale jak už se to někdy stává, špatněse domluvili a když se chtěl Vendelín vrátit domů, tak zjistili, že tam nikdonení střízlivý. Vendelín jen mávl rukou, výslužku odmítl, jednak se s nínechtěl tahat a potom on ani o maso moc nestál. Jeho nejmilejším jídlem bylyjahodové knedlíky máslem polité a tvarohem posypané. A vydal se pěšky domů. Ajak jde mezi poli a loukami, kousíček od lesa, najednou uvidí chaloupku svýchsnů. Patrový domeček s doškovou střechou se koupal v zářizapadajícího slunce, stříbropěnný potůček protékal kolem něho, všude klid, že istádo srnek se páslo na loučce kousek od chaloupky. Vendelín měl i pocit, žez lesa slyší tichounký nápěv písničky, kterou si zpívaly lesní víly.Zkrátka pohádka. A vtom ještě Vendelín vidí plachtu, že je chaloupka na prodej.Ta musí být moje, řekl si, když si opisoval číslo na které se mělo volat.
V noci se mu zdálo o chaloupce, srnkách a vílách a hnedráno vzal telefon, aby zjistil zda je chaloupka stále na prodej. A byla, miléděti. Sice za cenu nad kterou šetrná Vendelínova duše nejásala, ale krása něcostojí. Že bude muset prodat svůj domek na náměstí hned věděl, jinak by nachaloupku neměl dost peněz. Tak si hned dal do místních novin inzerát, že prodádům na náměstí i s řeznictvím. A čekal, ani do krámu nešel, na množstvítelefonátů od zájemců. Že by si na prodej domu najal odborníky ho sice napadlo,ale když si uvědomil, že by jim musel zaplatit provizi, tak rychle tutomyšlenku opustil. A kolikrát, milé děti, myslíte, že mu telefon zazvonil,nebudu vás napínat, jen jednou a to proto, že mu nějaká paní nabízela levnévolání do jeho telefonu. Jinak nic. Tak si Vendelín řekl, že tudy cesta nevedea dal si inzerát na internet. Uběhlo 14 dní a nic. Do toho, aby toho nebylomálo, mu volali prodávající chaloupky, že se jim ozval další zájemce a že užnemůžou na něj čekat. Tu noc se Vendelínu moc špatně spalo. Jeho vysněnáchaloupka s potůčkem, se srnkami a to vše se koupající v té sluneční záři,vše je pryč. Nikdy to nebude moje. Když nad ránem přece jen usnul, najednou semu ve snu zjevil fousatý obličej s krásnýma modrýma očima. Kdo jsi ?zeptal se Vendelín ze snu. Jsem svatý Bartoloměj, patron všech řezníků a chcise tě zeptat, Vendelíne, co to děláš za blbiny? Vždyť o ten krásný domečekpřijdeš. Proč se neporadíš s lidmi, kteří tomu rozumí ? Já se polepším,polepším, šeptal trochu nesmyslně Vendelín, protože nevěděl co se na takovérady svatým říká, ale to už se probouzel ze snu a venku byl bílý den.
Hned dopoledne vzal telefon a volal nejznámější realitníkanceláři, aby už odpoledne před řeznictvím zastavil krásný vůz z barevnýmbalonem vymalovaným na dveřích a usměvavý pán si hned s Vendelínem potřásárukou. Krásný dům, pane Kotletko, moc krásný, říká makléř při prohlídce. A pročho vlastně chcete prodat ? A Vendelín spustí: chaloupka, potůček, srnky to všev záři zapadajícího slunce atd. jen o vílách nemluvil.
Já vím pane Kotletko, já jen přemýšlím, proč tento domeknepronajmete jinému člověku z vašeho oboru, to by pro vás bylo výhodnější,domy jako je váš se nyní neprodávají za nejlepší ceny a jestli máte našetřenénějaké peníze, tak hypotékou by se řešila jen malá částka a domek by zůstalváš. Na vaše splátky bance by hravě stačily peníze, kolik by vám platilinájemné. A za pár let by vám nájemné zůstalo celé a měl byste stálý příjem iv době, kdybyste nepracoval. Takové zajištění na stáří. Kotletka vyvaliloči. Tohle ho nenapadlo. Bartoloměj měl pravdu.
Jen jedna věc mu vrtala hlavou. Ale vaše provize by bylav případě prodeje větší než když dům jen pronajmeme. Makléř se usmál, toje pravda, ale vy o tom povíte svým přátelům a ty potom zase budous důvěrou volat mne a já jim také rád pomůžu. Poctivost se vyplácí. Kdybystešidil klobásky, mimochodem, koupil bych si jich asi tak kilo, tak by se vám semlidi pro ně nevraceli. Poctivost se zkrátka vyplácí.
Do týdne byl domek pronajatý, k ceně pronájmu ještě přidali ten vzácný recept naVendelínovy klobásky aby ani lidé o nic nepřišli. Makléř té realitní kancelářeještě dohlédl na prodej chaloupky, aby bylo vše v pořádku a Vendelín siuvědomil, že ne každé šetření je dobré.
Už jsem tam dlouho nebyl. Zajedu si tam pro klobásky a takyse podívám zda si nějaká víla k Vendelínovi nenašla cestu. Proč ne, jsmepřece v pohádce.
Dobrou noc.
napsal/a: Pedro56 10:14 Link
