Láska není jen slovo složené z pěti písmen, ve kterém když změníte čtyři písmena a jedno vynecháte, tak z toho vznikne "pivo"....

 Je to smysl života. Pro někoho je to jen metafora, mnohým říká mnohem více - láska k něčemu, k někomu, nebo v sebe sama... Tento nehmotný fakt nejlépe vystihují pocity člověka, jeho jednání a chování. Láska může představovat i jednotlivé cíle, etapy života, čas, nebo být přímo jejich součástí. Je schována ve všem hmotném, i nehmotném. Je i ve víře, odhodlání, předsevzetích, očekávání, obětavosti. Ačkoli je láska abstraktní pojem, je velice reálná a  je všude kolem nás, jen si k ní najít cestu, pokud si onu cestu nenajde sama. Stejně jako ovoce postupem času života zraje, upevňuje se. Z lásky se během životní éry rodí moudrost, ale také pošetilost.

Ale láska je jako oheň, je dobrý sluha, ale zlý pán. Umí přinést krásné chvíle, ale i ublížit, nejen po citové stránce. Může změnit celý život, nebo jen cestu životem. Je spojena s osudovým životním cyklem každého jedince? Návaznostmi, časovými sledy, érami? Kolem tohoto slova a jeho významu je stále mnoho otazníků a jen málokdo umí všechny zodpovědět.

Nejsem vševěd, neumím zodpovědět otázky kolem tohoto tématu, ale jedno vím - že mě v životě už hodně naučila, svedla do různých směrů časových etap a stále mě doprovází po stezce životem. Odhalila dobré, ale i špatné vlastnosti mého okolí, poukázala na dobro i zlo a díky ní jsem nabyl přesvědčení a názorů o řešených problematikách, věcech, lidech. Názory si každý vytváří sám, ale pokud je zaslepen láskou, ne vždy jsou názory a odhady správné. V tomto případě je láska jako růžové brýle - vidět přes ně je, ale zkreslují skutečnost. Chybami se člověk učí, ale jsme jen lidi a chyby dělá každý. I v lásce.....