Asi jsem už staromódní, ale v poslední době zjišťuju, že se musim spoléhat sám na sebe...jen na sebe! Ne, že bych to nevěděl, ale zdárně mě o tom přesvědčili i ti nejbližší, od kterých bych to nejméně čekal. Nechtěl jsem si to přiznat, ale nic s tím nenadělám, pokud o mě někdo nemá zájem, nebo na mě "kašle". A kdo tak na mě, já tak i na něj...vyloučit ze svého života, protože, jinak se v tom člověk pitvá a jen to víc bolí. Hlavně když v tom hraje roli třeba špatná nálada nebo i nechuť, neo i jiné faktory, pokud si  mě někdo prostě neváží, nemá smysl se jím dál zabývat, bavit se a trávit s ním čas. A Ti, kterých se to týká, vidí chyby jen kolem, ale v sobě nikdy, proto je to zapeklitá situace....a lepší obrana je se na to vykašlat a žít si svůj život a o nikoho jiného se nestarat a je svatej klid..... Nemá cenu někoho přemlouvat nebo prosit, aby zaujal jiné postavení, protože pokud sám nechce, tak s ním nehne nikdo, i kdyby v tom láska byla...

Takže další škrty na seznamu přátel i nepřátel a starat se jen o sebe, na nikoho nebrat ohledy a hledět si svého....takže - dostudovat! Tuto prioritu jsem ztratil...právě kvůli přátelům a dnes si to vyčítám a napravuju, ale nikdy neni pozdě začít znova nebo dotáhnout to, co jsme začali...takže s chutí do TOHO!!!