Jaroslav Čejka

Po rozchodu

Miláčku,

proč jsi nic neřekla,

dokud jsem se mohl vrátit?

Jsi jako černá slunečnice.

Pořád se otáčíš do tmy.

Země je vyprahlá a náš dům

spí s otevřenými okny.

Zapomněl jsem tvé jméno.

Už týden chodíš spát sama.

Za tenkou bílou stěnou

pláčeš, že jsem tě zklamal.

U okna

Jako kdybych zase seděl

s knihou ve svém křesle.

Jako kdyby na mě hleděl

zas tvůj obraz ve skle.

Všechno mi dnes z rukou padá,

dopisy, tvá rtěnka,

dneska už mě nezahřeje

tvoje láska tenká.

Jsi jak motýl zimomřivá.

Lampa do tmy krvácí.

Voda vře a čajník zpívá,

vítr listy obrací.

tak tenhle refrén vystihuje moje dosavadní pocity

.....Víš, já toužím být s tebou,

když na tebe myslím ...

Víš, já toužím být s tebou,

když jsem na cestách a ty mi scházíš.

Víš, já toužím být s tebou

pokaždé, když sama se cítím.

moc mi chybíš...

Můžeme věřit tomu kdo nám slíbí upřímnost ale pak upřímný není nebo se upřímnosti vyhýbá?

Můžeme věřit tomu kdo nechce uližovat ale přesto ubližuje.

Můžeme věřit tomu když nám někdo řekne mám tě rád...

Já všem těmto věcem uvěřila, ale osoba která mi všechno toto řekla či slíbila je najednou jiná a já vůbec nevím co ji tak změnilo... je to snad dálka...?

Láska způsobuje bolest. Ale bolest taky léčí. Láska prostě bolest je. Bolest nemá od lásky     nikdy  daleko. Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit a to zlomené srdce zase vyléčit. A platí, že každá láska vlastně končí nešťastně, dřív nebo později - protože i v případě, kdy třeba láska trvá celý život, tak jeden nutně umře dřív a nenechá toho druhého v zármutku.
---Tím co tady stojí si buďmě všichni jistí, jelikož je to pravda, sama si tím teď procházím---

-Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ruka toho, kdo je způsobil.

-Úsměv je odpočinkem unavenému, nadějí malomyslnému, slunečním světlem smutnému a nejlepším přirozeným prostředkem proti trápení.

-Kdo ví, co je to zklamání, pochopí zoufalé volání: "Lásko, vrať se mi!"