Jaroslav Čejka
Po rozchodu
Miláčku,
proč jsi nic neřekla,
dokud jsem se mohl vrátit?
Jsi jako černá slunečnice.
Pořád se otáčíš do tmy.
Země je vyprahlá a náš dům
spí s otevřenými okny.
Zapomněl jsem tvé jméno.
Už týden chodíš spát sama.
Za tenkou bílou stěnou
pláčeš, že jsem tě zklamal.
U okna
Jako kdybych zase seděl
s knihou ve svém křesle.
Jako kdyby na mě hleděl
zas tvůj obraz ve skle.
Všechno mi dnes z rukou padá,
dopisy, tvá rtěnka,
dneska už mě nezahřeje
tvoje láska tenká.
Jsi jak motýl zimomřivá.
Lampa do tmy krvácí.
Voda vře a čajník zpívá,
vítr listy obrací.