Jaroslav Čejka

Po rozchodu

Miláčku,

proč jsi nic neřekla,

dokud jsem se mohl vrátit?

Jsi jako černá slunečnice.

Pořád se otáčíš do tmy.

Země je vyprahlá a náš dům

spí s otevřenými okny.

Zapomněl jsem tvé jméno.

Už týden chodíš spát sama.

Za tenkou bílou stěnou

pláčeš, že jsem tě zklamal.

U okna

Jako kdybych zase seděl

s knihou ve svém křesle.

Jako kdyby na mě hleděl

zas tvůj obraz ve skle.

Všechno mi dnes z rukou padá,

dopisy, tvá rtěnka,

dneska už mě nezahřeje

tvoje láska tenká.

Jsi jak motýl zimomřivá.

Lampa do tmy krvácí.

Voda vře a čajník zpívá,

vítr listy obrací.