Měsíční Hrozba

Človjek v majestátní zbroji na tamní měsíční horu. Byl následován dalšími dvěma muží, kteří ale byli oblečeni jen v obyčejném pracovním obleku. Postava v brnění se otočila a pohlédla směrem dolů. Poté vytáhla vlajku a zapíchl ji mezi dva kameny. Muži co šli za ním udělali to samé, ale zapíchly vlajku, která byla podstatně menší. Když se oba muži ohlédli, člověk v brnění tam již nebyl. Zato tam byla ohromná spousta krve. Muži se lekli a rozutekli se. Jeden bježeli dolů z hory, druhý skočil do jezírka, které bylo asi dvacet metrů pod horou. Poté co vyplaval a rozhlédl se, nemohl uvjeřit svým očím. Před ním se zhmotnila obrovská stavba vytesaná do kamene. Ta tam ale ještě před jejich příchodem nebyla. Mněla vchod čtvercového tvaru, který vedl do útrob hory. Byla prudká a slizká. Nad tímto vchodem bylo velké množství menších otvorů stejného tvaru, ze kterého prudilo nekonečné množství přerostlých brouků.Muž se rozhlédl, snažíce se najít úkryt. Spatřil otvor o velikosti dveří, který byl nedaleko této monstrózní stavby. Rychle se do ni schoval. Byla tam neuvěřitelná temnota, nevyděl tam ani na své ruce. Ohlédl se po vchodu, kde spatřil svého společníka, jak třímá velkou zbraň a baterkou prohledává jeskyni. Kde ty věci asi tak vzal? V takové temnotě na něj ale nedosvítil. Jeho společník v zápětí odešel a on si lehl na zem, kde v mžiku usnul. Neptejte se mně jak to vím, ale spal tam 30 let. Když se probudil, byl zasypán hromadou tlustých červů. Cítil je všude. Na nohách, rukách, obličeji i uvnitř svého těla.Proto asi přežíval. Ne aby ho snědli. Oni mu nalezly do žaludku, kde je žaludek strávil a stala se z nich jeho nevědomá potrava.Pohlédl na sebe a zděsil se. Byl celý bílý a robustní. Narostli mu svaly a zpevnilo se celé tělo.Až teď si ale uvědomil, že nemůže pořádně dýchat. Ty červy mu nalezly do nosu. Byly stále v něm. Cítil jak se v něm vrtí, pohybují a bůh ví co ještě tam dělaly. Opatrně vyšel z úkrytu, který se stal na 30 let jeho hibernační místností. Dech beroucí stavba tam stále byla a stále z ní proudili nekonečné roje brouků. Uslyšel jakýsi zvuk a ohlédl se. Všelijaká havjeť se za ním plazila. Rozutekl se ke stavbě a pokusil se na ni vylézt. Po bocích vchodu byly dva pilíře, které tam také nebyly. Které tam před 30 lety nebyly. Vylezl na jeden z nich. Ten se ale hned začal propadat do zemně. Rychle proto přeskočil na hlavní vchodový okraj. Tam zůstal, sledoval jak proudí brouci kteří ho ani nebraly na vědomí a přemýšlel co budě dělat teď.