ahoj dědo 19.Prosinec 2006
Asi sem ti to nikdy neřekla, ale ty si byl mou největší oporou.. ty si mím jediným otcem, ne žádný jiný. Žila jsem u tebe od malička a vychovával si mě, ukazoval mi, co je špatný a co je dobrý, na co si mám dávat pozor, a co dělat, abych jednou měla dobrou práci a uživila se......
Nevíš, ani co všechno pro mě znamenáš, jak moc si tě vážim. Ty a babička ste pro mě ti jediní lidé, co můžu považovat za své rodiče. A teď, diš už sem myslela, že jsem tě stratila, tě stratím doopravdy, jen už tě začínám zase nalézat. Si silný člověk, velký můž, nenapodobitelná osobnost a hlavně jsi můj děda a babička je tvoje žena......
Musíš bojovat bo by si snad ani neměl...nevim, co je horší, jen vim, že diš tě uvidim...za těch pár dalších časů.... Budeš jiný.... Už nebudeš ten člověk, co si se mnou hrál jako s malou na bojovníky, co mě učil plavat, jezdit na kole, na kolečkových bruslích.... co mi koupil můj první počítač za celou svou výplatu... Najednou už sem skoro dospělá... a místo rozloučení pusou ti podávám ruku..... místo dárku mi říkáš, ať se zlepším... a že musím vydržet...a to dítě je pryč.... Ty už ho vě mě nevidíš? Ale já v tobě vidim furd ten samí obraz ako diš mi bylo 5 let. Říkáš, že si na mě pišný, to kam sem se dostala, si ukazoval všude a chválil mě....chválil moje výsledky...apod....
A pak se něco zlomilo a já už nevydržela tvoji zlobu bo spíš ty slova, které jsem ti nemohla vyvrátit bo bych ti zničila obrázek mojí rodiny, kterou si tak prazvláštně představuješ.... Nevíš, co jsou zač a já ti to říct nemůžu.... Nevěřil by jsi mi.... Bo by sem ti rozbila mínění, ale dost krutě.... Tak jsem raději ticho a nechám do sebe kopat.....Už to nebue na moc dlouho.... plánovala jsem tolik věcí... a chtěla se ti znova zblížit... Rodina se totiž opouští těžko. A když už konečně to nějak šlo, ty si zase dál.... a já tu teď brečim... Chtěla sem, aby jsi to byl ty, kdo mi šel k maturitě, ty kdo by mě vedl k oltáři.... Ty kdo by byl první v porodnici... Ty, komu bych mohla vše vrátit... Vše co jsi pro mě za celý ten zkurvený život udělal.... Ale teď ako by se vše rozplinulo, ale už jistě a bezmocně. Dožiješ se vůbec mé maturity.... Uvidí tě někdy v životě mé děti a kdo mě povede k oltáři, kdo to bude.... Nechci, aby to byl foter..... to ne.... já chci tebe... A i kdyby to šlo... Nejpomalejš na celym světě.... Co kdyby si tou cestou umřel.... já tě miluju.... A nemůžu vidět to, jak se ti třásla ruka, diš si mi jí podával..... jak sis oblíkal kábát, sám si to ani nedokázal.... jak si eště před několika lety byl ten nejsilnější člověk na světě. Možná jsem sobecká, ale snad není nikoho, kdo by na tobě byl závislejší víc než já.... kde bych dneska byla bez tebe, kde bych žila, co bych byla... Vim to, už bych nebyla.... Žila bych přesně tam, kam ty teď směřuješ, ale to já nechci.... Ať si bůh vezme kohokoliv, ale jenom né tebe.... Vždyť ty jsi můj děda.... A nidko, nidko na světě mě ti nevynahradí....protože ty si ten člověk, co je na mě hrdý a vedl mě, vedeš mě. Je normální vědět, že člověk umře, ale už tak strašný vědět kdy...... Budeš tu, až se mi narodí moje první dítě....dáš mu jméno? Kdy ti budu moc splatit, to co jsi pro mě udělal..... nic, už nic..... Už nidky víc.... 
napsal/a: Pimpula 00:23 |
Link
