čekám než to příjde 24.Červen 2011
Je to pár let, co zhroutilo mi to svět,
je to každá chvíle, čekám až to příjde.
Měla jsem už dost času na tohle připravit se,
i přesto nechápu jak k pohřbu zvládnout dá dostavit se.
Je smutný, když blízký musí jít.
Po pár odchodech pořád nejde o zvyk.
Horší však poprvé tou cestou jít.
Přakonat všechen ten vztek a křik.
Pamatuju probrečené večery i noce.
Zhoršuje se to nemoc od nemoce.
snad jeho smrt proběhne hladce,
zvládá se to však těžko a trpce.
pokaždé když ho vidím,
ani nedokážu popsat jak se stidím,
to si člověk uvědomí jak ublíží leckterá věta
někoho někomu koho má člověk fakt rád.
Dala bych vše jmění světa, mít tě,
za to aby tvůj život za život bůh něchtěl dát.
sám říkal si že nidky nic nezraní tě,
Pro tuhle chvílu můžu si jen přát,
aby tvé srdce vydrželo věskerý spád.
A dál v poklidu zvládalo tě hřát,
s nemocí dědo musíš se rvát,
je to věk kdy už nejde na to srát.
Osud dokáže krást ty lidi k sobě,
sám tak zažil si své rodiče,
stát u otcovo kázaní nejde snadně,
při těch vzpomínkách. Bylo nám krásně.
Byls jedinej z rodiny kdo měl mě rád.
A miluju tě, to víš snad.
A snad s tímhle vědomím odejdeš,
bez ohledu na našich posledních pár vět.
Je to už šest let, a nejde vrátit to zpět.
Jeden člověk mi řek, máma měla by výročí.
Prosím tě, nech mě teď.
Při téhle větě podívat se do jeho očí,
bylo jak probodnout svět,
za to, že vzal mu to co bylo mu nejdražší.
chápu ten pocit, dokážu si to představit.
ztratila sem tě mockrát,
ale pořád mohla sem tě spatřit.
a teď? asi vim co cítíš, nejde to překazit.
Ale ty si silnej člověk, nejsilnější na světě.
A tvá žena? Moje babička, co stála vždy při tobě.
Celý svůj život věnovala jen tobě.
Byli jste to vy, co připravili mě do boje,
stratit vás je ale jako vytřílet poslední náboje.
Hrozně mě to mrzí, díky vám ráda pamatuju na dětství.
Nechci to zažít, prosím bože, nech je žít.
Vždyť já nikdy o nic neprosim tě,
Já nechci to zažít, prosim, vem si mě!
napsal/a: Pimpula 09:34 |
Link
