návratné probuzení 31.Březen 2009
Návratné probuzení
Jednou sečlověk probudí a zjistí, že v životě vlastně vůbec není tím, čím by chtěl,a mohl být. Že vlastně nedokázal nic z toho, co měl naplánované, a za čímsi šel. Potom už sou snad jen dvě možnosti, žít s tím, popřípadě umřít, čizačít znova. Vylepšit to.
Jen sipřipustě, kolikrát ste si vybrali tu první variantu.
I já si jí vybrala - nejméně stokrát.
A teď, pro ten kousek, cestu, kterou mohla sem jít znova,raději sem pokračovala v té staré a prázdné, než abych se vracela. A co mám… Čas je pro vždy stejný, a býtči nebýt - teď už na tom nezáleží. A já to vím, a ještě hůř, že si to uvědomuji( a jak hodně, krutě ). Marnivě sem proflákala ty míle. Místo toho, abych se vrátila a zkusila lepší,zadlužovala sem se. Místo toho, aby mi to život vracel, zvýšil úroky.
A co sem teď...? Kde sem teď...? Čím sem teď...!
...KONEC…
I když můžese člověk otočit, s každým krokem zvolit směr vyšlápnutí, raději zvolí tosnaží, a i přesto, pro budoucnost mnohem horší…
Teď já užse ale vracím. Když už sem si otevřela oči, musím jít zase delší těžší cestu,už proto, jak pozdě sem procitla. Ale jednou v tomto okamžiku se zastavím,jen už na úplně druhé straně.
Já sem totiž ta, co si to uvědomila… Hodně pozdě, ale přece!
napsal/a: Pimpula 01:10 | Link
