Track představo(vání) 20.Leden 2011
//Dost často už říkám si,
že si ze mě život vážně dělá prdel.
Jenom přeju si,
abych všechny ty překážky hlavně živej přešel.
Snažim se už jenom o pochopení...
toho, co osud snaží se mě naučit.
Přídu si ale spíš šikanovaný...
proč musim za všechno boha poprosit.// __________(//ref.)
Start ran pamatuju do teď.
Tak, tak, tak tady je má zpověď:
Máma s tátou se rozváděla.
Tenkrát dost to nezvládala.
akorát tak zlost si vylívala.
Už i na nás začala bejt zlá,
Co! to ti děti byla ukradená?
Byl to věk, kdy ukazovala se každá, byť menší, slabina.
Žádný vděk, a pak že největší oporou měla by být ti rodina?
Tenkrát ani ty mami si nepoznala,
že nejsi jediná, kdo se trápí.
noce nad sama sebou si probrečela,
a myslela sis snad, že jsem slepí?
Koukal sem na to, když táta balil si věci,
a už předtím mezi váma, všechny ty keci.
Za ňákou tu dobu přišel, pokecal si,
zadíval se a odvezl mě k nemocnici.
3. patro, oddělení E,
začal sem tušit, že je to zlé.
"Tak tě tu vítám" řekl psychiatr.
Kurva!
Nechápu proč dotáhl mě sem fotr.
"Máš zřejmě trápení, pojdmě se soustředit na minulost."
Bylo mi náct, nic víc, jen prostě stává se ledacos.
__________________________________________ref. 1x
Je to mrtka parodie, celej ten život.
Jedna velká komedie, a žádnej návod.
Drogy začal sem brát,
ani prášku nepomohlo.
Přesto všechno děkuji mnohokrát,
za to málo co mi dalo,
kdyby mi tolik nevzalo,
ukradlo a roztrhalo.
Držku vo asfalt mi to akorát rozjebalo,
díky bohu, pomalu s dobou to odcházelo.
A moje já, už ani nevim za co,
přece jenom tomu poděkovalo.
Lidi, co přitom potkáš,
jeden kokot, druhej krypl.
Žádnej smysl života,
je to závod tenhle rapl.
Malomocnost dostává tě k zoufalství,
zoufalství ke ztrátě.
A ty ztrácíš, tratíš,
a příde ti, že nejspíš zblázníš se.
Je výjmečnost, kdy aspoň na chvíli můžu odložit všechna ta břímě.
Vypnout ty lidi, co jen žvaněj, kam tyhle sračky dostanou mě.
Ty chvíle, kdy raději dneska vůbec ani radši nechci dom.
toulám se a hulim a nemám už nikoho, s holkama skončil som.
Každá, co říkala, jak som skvelý,
jak mě nikdy za jiného nevymění.
A moje hlava kecama ošálena tvrdí, že jí miluje.
a stejně tak každou další cosi o tom samém přesvědčuje.
Proč každá po chvíli odešla, to nikdy kámo fag nechápeš.
dals do toho srdce, už takhle nakřachlé, a teď toho lituješ.
Nezbívá už stejně víc, než říkat si "bude líp".
Ale z těch všech sraček, to vážně jeden by chcíp.
____________________________________________________ref. 1x
Vlastně žádná láska,
žádná zázemí a už vůbec ne rodina.
Co krok, to sázka,
s koupeným smaním názvem marihuana.
A po tomhle všem souděj mě lidi, co sem znal.
Údajně přátelé, na které prej JÁ se vyjebal.
Neříkám, taky sem sám toho dost promrdal,
ale žít v tom co já, asi by ses podřezal.
Vzpomínám, proč sem tak utíkal z domu,
jak jen tak tak nevysral sem se na školu.
Čas, kdy vyměnil sem kolo za skejt.
čas, kdy dokázal sem se přestat krejt.
čas, co dával sem mého prvého tegu na stěně paneláku.
ty časy, co do uší empétrojku v boji pro ty noce venku.
Prožívat ty hodiny než blížilo se k ránu,
Klíče totál k hovnu nervama letěli do kanálu.
_________________________________________________ref 2x
Jebu vás, všechny vás mám u prdele ježíš,
každý ví hovno: "Nemluv, když nevíš!".
A tímto všem dojetým pateticky fuck.
víckrát už se nehodlám představovat.
Pimpul
napsal/a: Pimpula 21:41 |
Link
