vrátit se zpátky není vědomí 31.Březen 2009
Vrátitse zpátky není vědomí
Kde je tachvíle, kdy sme měli tolik věcí, loves, fellaz, každý sám sobě králem.
Dávalo toto první, a taky to poslední, kdy mohl člověk bejt volnej...
Aje dobrý bejt volnej. Volnej, ale taky šťastnej!
Atak bojuješ...
Dochvíle...
Ažobjevíš se úpe dole.
Konečněsi se probral a nechápeš, nepobíráš, ako do čeho vlastně si spadnul...
Stačiljedinej rozmar.
To takhle ta bytost chce víc, než jensedět, a čumět, a čekat, a přemejšlet. A pak - je konec, konec téhle flow.
Vstanu a vím, že tu's se mnou byl, žeses mi včera dral mou cestou. Nečekanej zvrat do starého světa.
Tenhmat dolů...
Tavěta, ta zabukovanost, kde byla jenom prázdnota... V hlavě vytrvalost.
Cestana zpátek - „železná opona“.
Poslechnout ho je víc, než-linejsvětlější chvíle. A jen já můžu rozhodnout, pro jakou dobu - proto nejdu.
Aletys uzvedl tu „oponu“, odkráčel zpátky tím kamením a blátem. Kolik toho 'žíla' bere, akolik zas prodává. A já sem nebyla první na popravě. Stojim tu ako každej, kdose přidává. Pro ten motiv, pro tu vizi, pro ten freestyle - nechala sem sepohřbít.
Tenflák cesty mohla být krásná schýza. Výhry a porážky... Asi sme poslouchalykaždej jen trochu skrz jiný bedny.
„Jáodcházím...!“ Skončilo všechno, když ses pustil. Euforie zmizela, ty si jidorazil. Dnes už chápu, proč si to vyslovil.
Hej! Máš tu mladou ; máš tu svýnejblyžší krajany ; máš tu kšety ; máš tu freečko!“
Pročtu nejsi, já potřebuju s někým tady být... Sama nedokážu padat. Nemůžešzdrhnout, je toho celý městečko.
Nezvedl si mě nahoru, neztáhnul si mědolů. Už mi z toho začalo v hlavě bušit. Teď přemejšlím, k čemu to je...
Víca víc se ztrácím.
Snímo tom, čím sme, čím sme byli. A pořád sem...
Aleje tu tma, a ty stále nepřicházíš.
Říznulsi mi srdce, visíš mi záchranu!
Vytáhnimě nahoru, já chci být s tebou...Chci do nebe.
Dušepláče, srdce strádá! Chybíš! Ptají se ako, kde mají kamaráda.
Jen samí špatný cíle, za to mi životnestojí.
Vrátitse na začátek není vědomí!
Nechcibýt druhá, nechci být poslední... Chci jít s ostatníma.... Nechci bloudit toutmou sama. Nechci znovu stát se tím, co člověka topí.
Kdyžvzpomenu si na ten rozmar, „nirvána“ stále dál mizí.
PřeceVšichni za jednoho a jeden za všechny. Já nemůžu to pochopit, tak mi to porsímvyvětli!
Checkujto „deto“. Tam sme teď, tam sme byli. Nemysleli na odchod. Řekni, už je vážněčas jít?
Byl si první - kdo odpověděl, kdo sevzdal bo spíš vyhrál. A já du za tebou, já se tě jen tak lehko nepustím. Tynemůžeš mě tu nechat. Já nechci smát se bavit, nechci už nikdy po ulicích samabludit.
Bylomi to jedno. Mysl to otupovalo. Oči mi tekli, jak se vše vypařovalo.
Takmálo zachrání velký problém, a ako lehko se do něho dostávalo!
Z cigarety dým stoupá nahoru, chci aťje poslední. Chci za tebou. Musim, tenkrát řekla sem si, že pudu. Ale ako nožkymě tam nenesou. Nakonec všichni se na mě vykašlou.
Poslední obejmutí a pak čus, já duzpátky nahoru.
Šlejškaje už moc v tak dlouhou dobu.
Ajá takhle to nechci - ne, takhle ne. Já du pryč. Cejtim, že inak propadnu.Nejsi ty pro mě, nemá tenhle svět cenu. Je moc jinej, a ako těžce dá se v němžít, a ako lehko si ho lidi zvolej. To se potom dobře probírám, a bubnodostávám.
Raneckapes, žádný love... Ber to takhle!
Užmockrát prohrábla životem mi ztráta. Ako ten bič dokáže podlomit kolena, tatíha strhnout záda. Tváří do louže, rychle vstát než tělo ušlapou. Byla semdobita přes svojí show.
Dvapřátele si našla, pět jich zase ztratila. Ale pořád stála tady pevně na nohou.
My, první v žebříčku okrajespolečnosti. Taháme se jen tak bez výrazu ulcemi. Potřebovala sem tohle, kdyžneměla sem kam jít? Nepotřebuju to ani teď, když už konečně můžu odejít.
Skočimčistá.
...Aleco zbude pak...
Asi nemám vůli se rozhodnout, ako mámtu moc. A to je víc, než žít si pro marnost. Už toho bylo prostě dost.
„Hej, máš tu kluka!“
Chtělasem nahoru, ale první, kdo se z toho na zlatý vyhrabal, první zase skončil...Těžko se vylézá, lehko zpátky se vrací. .
..Smůlabo štěstí...
Apak, že do tý samí řeky nemůžeš jít dvakrát!
Holtani ako bojovat se někdy nevyplácí.
