* * * ************************************************************ * * *<3
Petra Éliarosa
* * * ************************* Porcelain Doll ************************ * * *
Byly to dlouhé dny a dlouhé noci, které jsem trávila u šicího stroje, zaplavena hromadami krajek a stužek, když jsem tvořila krásné věci do mého prodejního stánku na Animefest. Podkolenky, mašle malé i velké, headdressy i kravatky, papíry se střihy, špendlíčky se srdíčkovími hlavičkami...
Byla to výzva a úžasná příležitost, moci prodávat na tak věhlasné akci jakou je Animefest. A já měla pocit, že se, byť jen zlehka, konečně dotýkám mého velkého snu být módní návrhářkou, co prodává kouzla všité do krásných věcí.
Když jsem v sobotu o sedmé hodině ranní táhla sama dvě velké tašky ulicemi Brna, uvědomovala jsem si, jak těžké je nést celý tento svůj sen sama na svých bedrech. Ulice byla téměř prázdná, a z nebe prudce lilo. A já, na ramenou bágl, v jedné ruce deštník a v druhé velkou tašku, jsem pomalu prudkým deštěm postupovala směrem k hotelu Continental. Záda mě bolela z těžkých zavazadel a od deště jsem měla zacákané podkolenky, voda mě studila na kůži.
V hotelu Continental byly již nachystané stolky, tak jsem si jeden zabrala a začala na něj skládat věci. Bylo jich tolik, že se to tam skoro ani nevešlo! Ale byla jsem šťastná, když jsem věci mohla skládat a aranžovat. Prodávat na Animefestu bylo pro mne velkým cílem, a já byla tak šťastná, že jsem k němu došla.
Prodávat krásné věci je úžasná práce. Spousta slečen se u stánku zastavila, některé na chvilku, jiné zůstaly déle a povídaly si se mnou ve volných chvilkách. A byly to jak kamarádky, které již dlouho znám, tak i slečny které jsem znala zatím jen kapku přes Internet.
Kupovaly si u mně jak známé lolitky, tak i dívky co Lolitu zatím moc neznaly, nebo ji ještě nenosily. Některé slečny si u mně koupily svou první Lolita mašli, i když doma neměly žádné šaty. A já byla tak neuvěřitelně šťastná, když jsem viděla jak jsou do mých věcí zamilované a když jsem potkávala děvčata s nově koupenými mašlemi a headdressy ve vlasech!
Zboží ze stánku mizelo rychle... a pak přišla rouwi a prázdné místo na stole mi zaplnila svými šperky Hitsuji & Kohitsuji. Takové úžasně roztomilé věcičky! Náušničky, prstýnky i přívešky ve tvaru konviček, dortíků, zmrzlinek, maraconků, kočiček, mašliček, perníčků...
Na placky Kurokku no Chikutaku jsem měla udělané specielní krabičky (na každou skupinu jednu krabičku), které mi pomáhal vyrábět kamarád pár dní před festem. Tak moc jsem mu vděčná za jeho pomoc (pomáhal mi věci ještě třídit a balit), tak jsem si na něj vzpomněla, kéž bych ho měla při ruce i ráno když jsem se vlekla s těmi těžkými bágly. (Jen letmý povzdech a uvědomění se, jak úžasné je nebýt na všechno sama.)
Ačkoli jsem na Animefestu neviděla jediné anime, a jediná přednáška na které jsem byla, byla ta kterou jsem přednášela já, mám z něj nádherné vzpomínky! Děkuji moc moc všem, kteří se zastavili u mého stánku, a také těm co se mnou prohodili pár slůvek a chvíli tam se mnou poseděli. Bylo to tak fajn :)
(fotky bohužel nemám vlastní, neměla jsem u sebe fotoaparát... fotky jsou vypůjčeny od Taurwen a z http://gorthaur.ic.cz)
Byla to výzva a úžasná příležitost, moci prodávat na tak věhlasné akci jakou je Animefest. A já měla pocit, že se, byť jen zlehka, konečně dotýkám mého velkého snu být módní návrhářkou, co prodává kouzla všité do krásných věcí.
Když jsem v sobotu o sedmé hodině ranní táhla sama dvě velké tašky ulicemi Brna, uvědomovala jsem si, jak těžké je nést celý tento svůj sen sama na svých bedrech. Ulice byla téměř prázdná, a z nebe prudce lilo. A já, na ramenou bágl, v jedné ruce deštník a v druhé velkou tašku, jsem pomalu prudkým deštěm postupovala směrem k hotelu Continental. Záda mě bolela z těžkých zavazadel a od deště jsem měla zacákané podkolenky, voda mě studila na kůži.
V hotelu Continental byly již nachystané stolky, tak jsem si jeden zabrala a začala na něj skládat věci. Bylo jich tolik, že se to tam skoro ani nevešlo! Ale byla jsem šťastná, když jsem věci mohla skládat a aranžovat. Prodávat na Animefestu bylo pro mne velkým cílem, a já byla tak šťastná, že jsem k němu došla.
Prodávat krásné věci je úžasná práce. Spousta slečen se u stánku zastavila, některé na chvilku, jiné zůstaly déle a povídaly si se mnou ve volných chvilkách. A byly to jak kamarádky, které již dlouho znám, tak i slečny které jsem znala zatím jen kapku přes Internet.
Kupovaly si u mně jak známé lolitky, tak i dívky co Lolitu zatím moc neznaly, nebo ji ještě nenosily. Některé slečny si u mně koupily svou první Lolita mašli, i když doma neměly žádné šaty. A já byla tak neuvěřitelně šťastná, když jsem viděla jak jsou do mých věcí zamilované a když jsem potkávala děvčata s nově koupenými mašlemi a headdressy ve vlasech!
Zboží ze stánku mizelo rychle... a pak přišla rouwi a prázdné místo na stole mi zaplnila svými šperky Hitsuji & Kohitsuji. Takové úžasně roztomilé věcičky! Náušničky, prstýnky i přívešky ve tvaru konviček, dortíků, zmrzlinek, maraconků, kočiček, mašliček, perníčků...
Na placky Kurokku no Chikutaku jsem měla udělané specielní krabičky (na každou skupinu jednu krabičku), které mi pomáhal vyrábět kamarád pár dní před festem. Tak moc jsem mu vděčná za jeho pomoc (pomáhal mi věci ještě třídit a balit), tak jsem si na něj vzpomněla, kéž bych ho měla při ruce i ráno když jsem se vlekla s těmi těžkými bágly. (Jen letmý povzdech a uvědomění se, jak úžasné je nebýt na všechno sama.)
Ačkoli jsem na Animefestu neviděla jediné anime, a jediná přednáška na které jsem byla, byla ta kterou jsem přednášela já, mám z něj nádherné vzpomínky! Děkuji moc moc všem, kteří se zastavili u mého stánku, a také těm co se mnou prohodili pár slůvek a chvíli tam se mnou poseděli. Bylo to tak fajn :)
Petra Éliarosa
* * * ************************* Porcelain Doll ************************ * * *