No po dlouhé době tady máme další díl Helenina snu... ;) Teohle je poslení díl....tak si ho užijte!

Karlo, fajn vyhrála jsi!" řekla Helena a šla pryč, nechtěla, aby jiněkdo vyděl když pláče, ale bylo pozdě. Lukáš si všiml jejího pláče.
"Stůj Heleno!"křikl Lukáš a pokračoval..."Ty ji necháš jen tak vyhrát?!"
"Co mi zbývá?Všechno už víš!"
"Ty si myslíš, že kvůli tomuhle bych tě snad nemohl mít rád?Nebo že se mi snad protivíš?"
"A...Ano"
"Tak to se pleteš!Už delší dobu se mi líbíš,ale v Karliné společnosti jsi působila strašně nepřístupně..."
"Vážně?"žasla Helena.
"Jak tě můžu přesvědčit o pravdě?"
"Nevím,.." Helena nevěděla jinou možnou odpověď...A taky ze sebe nemohla nic jiného dostat.
Lukáš, ale neváhal, Heleniné odpovědi se nezalekl a využil situace, kdy byla nejvíce v "šoku".Chytl ji za ruce, něžně políbil...
Helena byla v tu chvíli nejštastnějším člověkem na světě.Nevěřila tomu,co se právě odehrálo. Konečně se splnil její sen. Měla to, o čem jendlouho snila. Teď už ji ve štěstí nic nestálo! Měla nazpět svounejlepší přítelkyni a kluka svých snů.
Ptáte se co bylo s Karlou?Ta s potupou odešla a Helenině "nové" partě se jen obloukem vyhýbala.

A jak to bude dál? No tak to už je ve hvězdách... :)

Když došly na hřiště, přiběhli za nimi kluci od nich ze třídy a bylipřekvapeni, že je vidí spolu.Mezi chlapci byl i Dan, Lukášův bratr. Danvěděl, že Helena sní o jeho starším bratrovi, taky věděl, že teď je tanejlepší příležitost je seznámit.

Dan zavolal na svého bratra Lukáše.Lukáš došel k Danovi a Dan mohl začít s představováním.
"Tohle je Helena baranová, ji asi ještě neznáš."a pokračoval.
"Hel, tohle je můj bratr Lukáš.Možná ho znáš od vidění."mrkl při tom Dan na Helenu.
"Těší me, Lukáš."podal Lukáš Heleně ruku.
"Helena, mě také.
Lukáš ji na seznámenou políbil.Ostatní jen zíraly jak to mezi nimi jenjiskří.Helena byla blahem bez sebe, sama pro sebe si řekla:"kdyby tadymohla být Pat....." ale byla šťastná, že o ní už Lukáš ví.Za chvilkuzmizel Lukáš někde se svými přáteli.Helena měla alespon možnostdozvědět se od Dana něco o Lukášovi.

***

Když si delší dobu si Tamara a Helena vykládaly s Danem, došel Lukáš a řekl:
"Hel,nešla bys ve středu na náš školní zápas?"
Helena byla překvapena a dlouho trvalo než ze sebe vydala hlásku.
"Jasně,...ráda."
"To je skvělé."usmál se na ni Lukáš.
Helena si myslela,že její skvělou náladu nemůže nic zkazit,ale mýlilase.Když to nejmíň čekala, uslyšela v dálce svoje jméno..."A jé jé,problémy" pomyslela si. Karlu poznala,ikdyž ji ještě nespatřila.

"HELENO BARANOVA!Co tady děláš s těma NICKAMA?!"začla se rozčilovat Karla.
"To jsou mí kamarádi"odpověděla uplně pohodovým hlasem Helena.
"Ne,nejsou!My jsme tvé kamarádky!Bez mě jsi nula!uplná N-U-L-A!"
To už ale Lukáš nemohl vydržet:"Hele krasotinko,nechtěla by ses jítraději ipravovat a nakrucovat k zrcadlu?!A přemýšlet,včem půjdeš zítrado školy?Helena je tady spokojená!Nikam nepůjde!Ale za to ty si dejodchod.!"
"Ty,ty,...papínek si to s tebou vyřídí..."začla koktat Karla "co si osobě myslíš?Jen se jí nezastávej,myslím, že tohle víckrát dělatnebudeš."a vytáhla ze své nové kabelky značky Gucci Helenin deník.

"Karlo, tys mi vzala můj deník!"vykřikla Helena."Hned mi jej vrať!"
"Teď teprve poznáš kdo je Karla Kirstenová!A teď zmlkni budu recitovat!
"Karlo,prosímtě ne,..."
Karla,ale hodlala svůj plán dotáhnout do konce.Začla s Helenina deníku číst:

"DENÍČKU,MOŽNÁ JE TOHLE VÁŽNĚ HLOUPOST.NO VLASTNĚ JE TOHLOUPOST.NEVÍM JAK TO NAZVAT,ALE JSEM ZAMILOVANÁ DO LUKÁŠE,DANOVABRATRA.PROBLÉM JE V TOM, ŽE O MĚ ANI POHLEDEM NEZAVADÍ.ON SI MŮŽEDOVOLIT JAKOUKOLIV HOLKU..O MĚ ŽE ŽIJU NEMÁ PÁRU......."

"Stačí nebo mám pokračovat?"zeptala se s radostí Karla.

Po chvíli děvčata měla připravené těsto.Helena podala Pat pánev ašla pro olej.Teď už nechybělo nic k tomu aby si děvčata udělala tynejlepší palačinky.Když byla děvčata hotová, Pat řekla:
"Voní to skvěe,tak snad i to tak bude chutnat."
"To máš pravdu," usmála se Helena.

děvčata si jich naložila jen co hrdlo ráčí. V tom uslyšely domovní dveře.Paní Baranová zdřejmě přišla.
Ani nemusely čekat, až se paní baranová ukáže, jí totiž poznaly podle chůze. Z dálky jen slyšely jak paní baranová volá:
"Co to tady tak nádherně voní?"
"Ty už jsi doma,mami?" ptala se překvapení Helena.
"Ano, už jsem. paní Grigerová mi nachystala na zítřejší schuzkupotřebné složky již včera. Tak jsem alespon mohla být déle s dědečkem."
"A je něco nového s dědečkem?" ptala se zvědavě děvčata.
"Všechno je v naprostém pořádku" odpověděla Helenina matka apokračovala v rozhovoru "ještě jste mi ale neřekly,co to tu tak pěkněvoní."
"Amolety" řekla obě děvčata naráz, až jim to přišlo vtipné a začly se smát.
"Hm,...šikulky.Zbyly vám i nějaké pro mě?"
"Jistě, pro tebe vždy."odpověděla děvčata a šla nachystat paní baranové amolety na talíř.
Sedly si všechny tři ke stolu, jedly a přitom klebetily jak staré báby.

***

Odpoledne, když už byla Helena u Tam a vyprávěla jí, co se stalo jejímu dědovi, Tamara nevěřila vlastním uším.
"Kdy že se to stalo?"ptala se Tamara.
"Dnes ráno"odpověděla Helena.

Holky se tomuhle tématu věnovaly dlouho dobu, až Tamara tohle velké téma uzavřela.
"Hely,mám nápad, jak příjd na jiné myšlenky."
"Tak povídej, jsem jkao jedno velké ucho."
"Dnes je na hřišti pouť, jsou tam super kolotoče."řekla a Helena sezačla smát.Vzpomněla si totiž , že jak spolu byly naposledny nakolotočích tak ji bylo druhý den tak špatně, že jen ležela s kýblem upostele.
"To je bezva nápad" řekla Helena.
"Tak honem, ..musíme se upravit, budou tam kluci ze třídy" řekla Tam.
"I... no ty víš.."
"Jo, Lukáš tam bude taky."
"Ty si to pořád pamatuješ?"
"No, nejlepší kamarádka tohle vždycky pozná."
"Máš pravdu Tam..." a začla se smát.

Helena byla z celého dne moc unavená, a tak se nebylo čemu divit, žese hned po večeři ztratila do svého pokoje. Jen co položila hlavu napolšář usnula.Jak šla Pat do svého pokoje, chtěla popřát své sestřencedobrou noc, ale sestřenka už dávno spala.Tak se letmo usmála a zavřeladveře. Když si Pat lehla, honily se ji hlavou další plány hlavou. Patvěděla, že to nejtěžší je teprve před nimi. A to přesvědčit Lukáše , žeHelena není tak špatná...Po chvilce také usnula.

***

Ráno obě děvčata vzbudila Helenina matka.Helena , by ale ještě spala.Paní Baranová,ale trvala na svém."Helenko,zatíčko nachystala jsem Vámsnídani. Vaše oblíbená vajíčka již máte v jídelně na stole." " Ale tojsi nemusela, mami " řekla překvapená Helena.Nebylo zvykem, aby jejímáma dělala snídani. Vždy to měla na starosti babička.
"Kde vlastně je naše babi??" zeptala se zvědavě Patricie.
"Kde je táta?" dodala Hela.Paní Baranová zvážněla.
"Patrinko, Helenko, váš dědeček mě autonehodu.Je v nemocnici.."Děvčatům do očí vyhrkly slzy..
"Co,...co se stalo?"ptala se obě děvčata.
"Dědeček se chystal odbočit,ale od někud se vřítila dodávka..Doufejmeže to nebude nic vážného."odpověděla Helenina máma a ještě dodala. "Každou chvílí bude volat taťka, jak to s dědou vipadá".

***

Za chvíli telefon opravdu zařinčel, ano byl to pan Baran."Ahoj Nelo, sdědou to vipadá dobře.Má jen pár odřenin a zlomenou ruku.Nechají si hotady,ale pro jistotu do zítřka."ozvalo se ze sluchátka. "Moc ti děkuji,Filipe za tak dobré zprávy."odpověděla p.Baranová. Helenina mamkaděvčatům přetlumočila slova pana Barana.
"To mi spadl kámen ze srdce" řekla Helena.
"Fuj, já mám pořád husí kůži z toho všeho." přidala Pat.
"Děvčata, honem běžte sníst tu snídani. Teplé mléko a snídaně Vám pomůže se uklidnit"řekla paní Baranová.

***

Když děvčata posnídaly, přišla za nimi paní Baranová a řekla jim :Děvčata, nerada vás tady nechávám samotné, ale můsím si jít nachystatdo kanceláře nějaké složky na zítřejší poradu.Cestou zpět se zajdupodívat za dědečkem do nemocnice."
"Pozdravuj ho od nás" řekla děvčata.

***
Už je to nějakou chvíli co paní Baranový odešla. Helena si vzpomněla,že má jít dnes odpoledne k Tamaře.Váhala jestli tam má vůbec jít a takse raději zeptala na radu Pat. "Pat, vůbec nevím,jestli mám jít dnes kTam." Pat se na ni podívala tím svým výrazem a-ty-jsi-snad-blázen ařekla" No jasně, že tam pujdeš.Jak jsi slyšela s děděčkem není nicvážného." " No, když já newím,..." nestihla Helena dopovědět, protožeji do řeči skočila Pat. " Ale já vím, půjdeš!" "Rozkaz pane" řeklaHelena a obě se začaly nahlas smát. " V kolik hodin tam máš být?"zeptala se Pat, když se děvčata konečně dosmály.
Helena okamžitě odpověděla že ve dvě. Pak se na chvíli odmlčely. Pat, ale po chvíli tichi prolomila.
"Co si dáme na k snědku?"
"Newím, na co máš chut?"odpověděla Helena.
"Co takhle amolety s marmeládou?"
"To zní skvěle."
"Doufám, že máme všechno co je potřeba."
"Babička má vždy zásovy, nebo Pat."

Ani neuběhly tři hodiny od telefonátu Heleny s Tamarou a Helena netrpělivě odpočítávala zbylé dvě hodiny do jejich setkání.

Heleně v hlavě běžela spousta otázek v hlavě. Nevěděla, jak byasi odpověděla, kdyby se ji Tam zeptala, jak jsi tak najednouuvědomila, že ji na Tam záleží? Helena měla z téhle otázky vážnéobavy.Jak by se asi Tam tvářila,kdyby ji Helena řekla, že ji do tohojakoby "donutila" její sestřenka Patricie za jinou záminkou než setýkala Tamary… Ve skrytu své duše, ale pořád doufala že ta otázkanepřijde.Z celého přemýšlení ji vytrhla Patricie, když se ji začalavyptávat."Tak co sestřenko,jsi připravena jít za Tam?Myslím si, že neníse čeho bát.Pokud se bojíš nějaké otázky, tak hlavně pořád nějakýmzpůsobem komunikuj, aby nenastala trapná chvíle ticha a Tam to donutilopřemýšlet nad nějakou otázkou kterou má položit, aby ticho prolomila.""Děkuji ti moc Pat, jsem ráda, že jsi tady a hlavně, že tě mám."objalaHelena Patricii. "Nemáš zač, Hely." Patricie byla z radosti, kterouprojevila její sestřenka velice nadšená… Potom si obě děvčata šla posvé práci.

Když hodiny udeřily půl druhé, Helena se chystala k odchodu, když seza ní po schodech dolů rozběhla Pat a dodala. " Pamatuj si, buď takovájakou tě zná ona, Ne jakou tě učily být ty , no slepice." Helena jenzmateně přikývla. Zabouchla dveře a šla směr cukrárna.Čím blíž bylacukrárně, tím větší byla její nervozita. K cukrárně došla přesně ve dvěhodiny odpolední. Tamara taky akorát přicházela. Děvčata se na sebepodívaly a hned se obejmuly. Tak silný zážitek to pro ně po tom všembyl, že se jim na tvářích objevily slzičky štěstí.K Heleně se zasevrátilo její štěstí co celý rok tak moc postrádala a nemohla zjistit zčeho přesně to je. Už věděla, že silnější přátelství než jejich s Tamsnad ani není.

Děvčata si šla sednou na jejich oblíbené místo v cukrárně.Objednalasi malinové řezy a jablečný džus. Ten přímo milovaly. "Moje místo veškole je vedle tebe pořád volné?" ptala se Helena. "Jasan, ještě abynebylo." S úsměvem odpověděla Tamara. "To je fajn,…už se těším jakspolu budeme opět sedět." Řekla Helena. "Nebojíš se svého otce, co onna to až mu to všechno řekne Karlin otec?" řekla tak trochu obávaněTam.. Helena se zamyslela a pak řekla:" Tohle je můj život!NE jeho" to"ne" Helena zdůraznila a pokračovala. " Myslím si, že už jsem doststará na to, abych rozhodovala o svém životě.Otec nevidí, jak setrápím. A to že jsem s tebou je moje věc, já mu taky nevybírám přátelev jeho okolí. Dokonce i mamka se s tím vším smířila jaký žije otecživot." "Myslíš, že tvoje máma by podpořila naše přátelství?" řeklasmutně, ale pořád s nadějí Tam. "Stoprocentně, spolehni se." řeklašibalsky Hela.

Děvčata si ještě dlouho povídaly. Najednou pípnul Tamaře telefon. "Ajé, sms." Řekla. Podívala se na displej a tam stálo: TAM, MOHLA BY JSIPRIJD DRIV DOMU? POTREBOVALA BYCH ABYS POHLIDALA LUKASE.TA PANI NAHLIDANI DNES NEMUZE.MAMA. "To je máma. Musím jít domů hlídat Lukáše.Paní na hlídání co ho hlídává dnes nemůže. Moc se ti Hely omlouvám.Budeme to muset dokončit třeba zítra. Nezlobíš se?" řekla smutněTamara. "Jasně, že se nezlobím. Ano, zítra. Sejdeme se třeba,…"nestihla to dokončit Helena. "U mě ve dvě hodiny" dořekla Tamara ausmála se. Zaskočená Helena dodala "O.K jsem pro." Holky se objaly akaždá šla svým směrem k domu. Helena se celou cestu něž došla ke svémudomu se pořád usmívala.A měla proč… Jen co došla domu Pat za ní běželaa vyzvídala. Helena ji to všechno od začátku až dokoncevyprávěla.Viděla jak její radost sní sdílí i Pat. Helena byla ráda, žemá se o koho opřít. Byla ráda, že má sestřenku, jakou jen tak každýnemá.

Ráno byla Pat jako první vzhůru. Do svého bločku si zapisovala úkolyco budou muset s Helen udělat!Bylo to složitější než si Pat původněmyslela.. Tohle totiž není jako u jejich kamarádek.Těm poradila změnuvizáže, ale to nebyl Helenin problém. Helena byla velice hezká apůvabná dívka. Helena mě daleko složitější problém, a to že bude musetse stát normální dívkou s normálními přáteli s normálními problémy.Možná by bylo nejlepší, kdyby si Pat promluvila se strejdou(Heleninýmotcem). Pat dost dobře věděla že je to starý bručoun, že to půjde velmisložitě, aby ji neustále neskákal do řeči,..Pat se podívala na hodiny,na hodinách bylo 9:27. Každou chvilku by mohla vstát Helen…

"Dobré ráno Pat" uslyšela za sebou Pat. "Jé, dobré Helen" řeklaPat.Mezi děvčaty stanulo hrobové ticho. Nakonec ho Helena přerušila."Tak co máš dnes v plánu" řekla Helena. "No je neděle, zítra jdeš doškoly. Tak by to chtělo abys zavolala Karla, že zítra je módnípřehlídka.Že se tam sejdete třeba v 9:30. Tatíček ji určitě napíšeomluvenku.. A ať vezme sebou i Danu a Magdu." Řekla Pat. "Ale, já nikamnechci" Vyhrkla Helena. "Však ty nikam nepůjdeš, dál se neptej a udělejco ti říkám." Odpověděla ji Patricie. Helena už beze slova šla a začalavytáčet Karlino číslo… Z druhého konce se ozvalo přeslazené : Prosím,kdo je tam?. Helena byla na to zvyklá tak reagovala obyčejně, alePatricie myslela, že neudrží smích. "To jsem já Helena, Karlo zítra jena obchodním domě módní přehlídka,šla by jsi tam? Začala se zebe Helenasoukat Patriččin plán. "No jasně, že váháš, vezmu sebou i Danu a Magdu"řekla s nadšením Karla. Patrika vyskočila radostí jak ji její plánvychází. Dokonce i Helen měla v očích jiskřičku, že konečně udělalaněco jiného než ji někdo neustále přikazoval jak co dělat. Pat si tohou Hely všimla.Hodně ji to těšilo. "Tak a teď druhá část našehoplánu"řekla Pat. "To je co???" divila se Helena. "Kdo byl z tvé nebojiné třídy tvoje nejlepší kamarádka před těma třeba barbie ?" řekla taktrochu smutně Pat.Helenu ta otázka dost zaskočila. " No moc si tonepamatuji" řekla Helena. " Jen pěkně vzpomínej, ty lenochu" začala sePat smát a hodila po Heleně polštář. "No, měla jsem kdysi nejlepšíkamarádku, je od nás ze třídy.Teď je sama." Začala vzpomínat Helena.Šlovidět, že si vybavila i ne moc příjemné vzpomínky. "Víš, já se snímusela přestat kamarádit,….." odmlčela se Helena. Pat nestihla nic řícta Helena se pustila do vypravování. "Byla to nejskvělejší holka, mělyjsme moc společného. Karlu a spol. jsem neznala..Vždycky jsme siříkaly, že nás nikdy nic nemůže rozdělit,… A.. a … rozdělil.. Do dneškasi to vyčítám,jen se o tom už nebavím. Táta ji a její rodinu nemělnikdy moc rád.Nejsou totiž nijak bohatá rodina. Mě to nevadilo.Mělajsem ji moc ráda." Řekla sklesle Helena. "Hely, jak se jmenovala?Jakémá číslo?Detaily!" řekla Pat.

"Jmenuje se Tamara.Ano, její číslo si pořád pamatuji" řekla Helena,ale pořád nechápala nač to Pat chce vědět. Vždyť už se s Tam roknebaví. "Tak ji k čertu už zavolej, nač čekáš" řekla velmi promyšleněPatricie. " To,.. to,.. to prostě nejde" vyhrkla ze sebe Helena. " Pročby to k sakru nešlo?" začala Pat dělat Heleně přednášku. " Vždyť po tomvšem, zdálo by se jí to nějak divné, nemyslíš?" odpověděla Hela. " Typesimisto" pokračovala Patricie. "prostě ji zavoláš a řekneš ji, žetoho lituješ, a že kvůli takovým maškarám sis nechala utéct svoujedinou nejlepší kamarádku jakou jsi kdy měla. A to nepočítám sebe"škodolibě se usmála Pat. Helena váhala co má vlastně udělat, aby zaseněco nepokazila.Vůbec Patriciiným plánům nevěřila. Helena už sechystala natáhnout ruku pro telefon, ale Pat byla rychlejší. Podala hoHeleně a Helena začala pomalu vymačkávat Tamařino číslo. Dlouho tozvonilo a Helena každým dalším zvonění byla čím dál víc nervóznější..Najednou to zvedla Tamara. "Ahoj, to jsem já Helena, prosím těnezavěšuj to, vyslechni mě." Vychrlila ze sebe rychlostí blesku Helena."Spletla sis číslo? Co chceš?Nemám moc času." Řekla udiveně Tamara."Víš, no, pořád se na mě tak moc zlobíš?" řekla smutně Helena, alecítila že každým Tamařiným slovem ji něco uvnitř jí hřeje.Koho bynehřálo slyšet svou nejlepší přítelkyni po takové době mluvit..I kdyžteď už její nejlepší přítelkyní nebyla, Helena ji tak měla ráda pořád.Celou dobu co byla s Karlo.. "Na tebe ne, na tvého otce a Karlu!Ty jsijen jejich loutka!!!" řekla smutně Tamara. "Já vím, dlouho jsem otcinechtěla vzdorovat, teď už prostě nebudu ta poslušná Helenka!NECHCI!"řekla rozhodnutě Helena. "To děláš dobře, ale pořád nechápu, pročzrovna MĚ voláš." Vrátila se ke své první otázce Tamara."Chci, chci,ale nebudeš se zlobit, vid že ně?" řekla opatrně Helena.Přitom vědělaže Tam se na ni nikdy vlastně ani neuměla zlobit, měla totiž srdce napravém místě. "Ne, nemám proč se zlobit, tak už to vyklopHely."odpověděla Tam. "Hely, ona mi řekla Hely"nesla se ta slova Heleněv hlavě pořád dokola. "Hely, si tam??" Helena byla totiž ticho a Tam sezačala i bát co se děje.. "Jo, jo sem tady.Já jen byla tak trochuzaskočená, že jsi mi řekla Hely."odpověděla zaskočená Helena. "Vždyť jeto tvé jméno ne?"začala se smát Tam. "Chtěla bych se tě zeptat, jestliby jsi mi dala ještě možnost být s tebou nejlepší kamarádka. ŽÁDNÁKARLA, PROSTĚ NIKDO." Řekla potichu Helena.. "Říkáš, žádná Karla, Danaa Magda?" ujišťovala se Tamara. " Ano, žádná z nich." OdpovědělaHelena. "Fajn, poslední možnost. Tak mě napadá, co takhle jít dnesodpoledne na naší oblíbenou zmrzlinu??Tedy pokud je to tvoje pořádoblíbená zmrzlina."ptala se Tamara. Helena málem zapomněla mluvit, alepo chvilce zase našla ztracenou řeč.. "Jasně, ráda, moc ráda.Tak ve dvěu Cukrárny?"ptala se Helena. "Jo, ve dvě tam.Teď už musím.Tak ahojHely." Rozloučila se Tamara. "Ahoj Tam" odpověděla Helena.

Pat byla na svou sestřenku velice hrdá. "První část máme hotovou..Ted jen postupovat správně." Řekla hrdě Patricie.

pokračování příště.......

Tenhle příběh vypráví o dívce, která byla velmi oblíbená,jenže jizačlo vadit že se k ní lepí jen namyšlené holky. Helena vždycky snilaže bude mít partu ve které je každý nepostradatelný, každý názor by byluznán.. Ale o tomhle se jí momentálně může jen zdát.. Má kolem sebe jenMagdu, Karlu a Danu..Najnamyšlenější holky pod sluncem... Samozdřejměže Helena byla v jejich partě ta nejhlavnější,mohla mít každého klukana kterého si jen ukázala.. Jenže Helena měla zájem o Lukáše,klukakterý , dá se říct , namyšlené slečinky k smrti nenáviděl..Pro takovéholky ani jediný pohled neobjetoval..Helena si neustále lámala hlavu coudělat..Jednoho dne k ní přijela její sestřenka Patricie, kteroupovažovala za svou nejlepší přítelkyni. A tak se Helen rozhodla že sesvé sestřence svěří.

Když konečně po dlouhém očekávání Patricie dojela, Helen rychleběžela ke dvěřím.. "Patri, dlouho jsme se neviděly, už jsi mi mocchyběla." vyhrkla ze sebe rychle Helena. Patricie se taky chtěla sesvou sestřenicí přivítat, ale Helen ji nenechala vůbec promluvit.Hnedze sebe začala chrlit nové výstřelky mody a jiné věci co se tohotýkali..Patrika si všimla že s Helen není něco v pořádku, přece jenomsvou sestřenici zná 16 let.. Patrika věděla že její sestřenka neradamluví o problémech, ale Patricie si řekla že z Brna neodjede dřív nežnějak pomůže své nejmilovanější sestřenici.. "Konečně jsem se dostala křeči Heli, dnes to bylo rychlejší jak minule. Něco se snad stalo? Víšže mě to můžeš říct, sme jak nejlepší kamarádky." vysoukala ze sebePatricie.. Helen vůbec nečekela že by se ji na něco takového mohla Patzeptat.. Cítila jak bledne.. "No hele Pat, to není vážně nicpodstatného, aby jsme si kazily jarní prázdniny." snažila se to nějakzamluvit Helena. Pat byla, ale neoblumná.. "HELENO",zakřičela Pat."Proč se mi bojíš říct že máš problémy, vím že jsme se nevidělidlouho,ale to neznamená že už mi nemůžeš důvěřovat".pokračovalaPatricie. "Pat, tohle se mi stalo poprvé,možná to ani není tak velkýproblém jak se zdá, uvidíš že to bude v pořádku."Nedala se Helena. Mezitím přišla do místnosti Helenina matka a řekla : "Děvčata, proč tu takstojíte, prázdniny nepočkají..Pat, dej si své věci do pokoje prohosty.A pak se pěkně oblečte, zajdete si na nákupi, ano?" Holky bylyznámi tím že nákupy společně milovaly.Pat se celou dobu při nákupechtvářila jako by nic, ale ve vnitř ji to nějak pořád nedalo. Nikdytakhle svou sestřenici neviděla.Helena se jí snažila pořád pohledemuhýbat.

O pár hodin pozdějí.....

Holky s celou rodinou seděli u večeře, taková ta pravá rodinávečeře.Po večeři šly holky do Heleninýho pokoje.Seděly a poslouchalyjejich oblíbené písničky. Najednou si Helena vzala polštář,vzala hopevně do náručí.Začly jí téct slzy."Pat,víš já nevím jak začít.Asi jsemse zamilovala do Lukáše z výššího ročníku."Začla ze sebe soukat Helena."Tak mu to řekni, nebo včem je tedy problém?" vyptávala se Patricie."On o holky jako jsem já ani okem nezavadí, kdybych na škole mělanormální kamarádky, né jako Magdu,Karlu a Danu."vysvětlovala Hela. "Tak si najdi nové přátelé." řekla optimisticky Pat. "To nejde,.....Tátadělá v práci s jejich otci. Otec Karli je jeho zaměstnavatel..A Karlasi nepřeje aby se kdokoliv z naší party kamarádil s jinýma holkama.."řekla tiše Helena. "To bude problém,...Nesmíš si to nechat líbitHeli..Musíme s tím něco udělat...To chce využít situace ve správnýokamžik" řekla Pat a v oku se ji zablískl plamínek, to u Pat znamená žemá něco za lubem... Než stačila Helena na něco zareagovat Patprohlásila. " Tak ted půjdeme spát, ráno moudřejší večera..Helča jenpřikývla,na víc se nezmohla.. Pat ji ještě než odešla do svého pokojeobejmula a pošeptala " uvidíš, prospěch bude na naší straně, čert by vtom byl aby jsi u něj nezabodovala"... " Dobrou"....

KONEC 1.Dílu..

Tak co, líbí??? to je můj první příběh, tak doufám že není až tak špatný..

Tak, jak jsem ráno slíbila, tak jsem i udělala...Napsala jsembásničku podle písničky od Enriqua Inglesiase : Addicted.(určitě si jipustte)

↓

Závislý

Pamatuješ,když jsme
spolu byli?
Než jsem se nečekaně
rozdělili?

Co nám chybělo?
Přepych jsme měli.
A co já tu tady mám?
Jen čtyři holé stěny, jak počítám.

Mohli jsem se hladit,
milovat a dotýkat,...
A teď?
Jednou za čas se
na sebe přes sklo podívat.

Mou dlaň s tvou,
jen symbolicky spojit smím.
O tom,že tě zase políbím,
poslední dobou často sním.
Kdy to, ale bude
doopravdy netuším.

Už konec návštěv je,
ty a já se vrátit do
reality musíme zpět.
Smířit se stím,
že já jsem tu a ty tam...

Cítím, jak se mi
slzy hrnou do očí.
Ty lásko,ale plakat nesmíš,
v tvých očích,
jen jiskry být musí.

Teď tu zas sám
sedím,
dá se říct,že jen
do prázdna hledím.

Kolem mě už jsou
zase jenom mříže,
a mě pomalu bez
tebe svědomí hryže.

Tahle básnička, je napsaná protože jsem si uvědomila, že doma je mímnejvětším kamarádem medvídek!Tak tahle básnička je "jakoby" pro něj.