Po chvíli děvčata měla připravené těsto.Helena podala Pat pánev ašla pro olej.Teď už nechybělo nic k tomu aby si děvčata udělala tynejlepší palačinky.Když byla děvčata hotová, Pat řekla:
"Voní to skvěe,tak snad i to tak bude chutnat."
"To máš pravdu," usmála se Helena.

děvčata si jich naložila jen co hrdlo ráčí. V tom uslyšely domovní dveře.Paní Baranová zdřejmě přišla.
Ani nemusely čekat, až se paní baranová ukáže, jí totiž poznaly podle chůze. Z dálky jen slyšely jak paní baranová volá:
"Co to tady tak nádherně voní?"
"Ty už jsi doma,mami?" ptala se překvapení Helena.
"Ano, už jsem. paní Grigerová mi nachystala na zítřejší schuzkupotřebné složky již včera. Tak jsem alespon mohla být déle s dědečkem."
"A je něco nového s dědečkem?" ptala se zvědavě děvčata.
"Všechno je v naprostém pořádku" odpověděla Helenina matka apokračovala v rozhovoru "ještě jste mi ale neřekly,co to tu tak pěkněvoní."
"Amolety" řekla obě děvčata naráz, až jim to přišlo vtipné a začly se smát.
"Hm,...šikulky.Zbyly vám i nějaké pro mě?"
"Jistě, pro tebe vždy."odpověděla děvčata a šla nachystat paní baranové amolety na talíř.
Sedly si všechny tři ke stolu, jedly a přitom klebetily jak staré báby.

***

Odpoledne, když už byla Helena u Tam a vyprávěla jí, co se stalo jejímu dědovi, Tamara nevěřila vlastním uším.
"Kdy že se to stalo?"ptala se Tamara.
"Dnes ráno"odpověděla Helena.

Holky se tomuhle tématu věnovaly dlouho dobu, až Tamara tohle velké téma uzavřela.
"Hely,mám nápad, jak příjd na jiné myšlenky."
"Tak povídej, jsem jkao jedno velké ucho."
"Dnes je na hřišti pouť, jsou tam super kolotoče."řekla a Helena sezačla smát.Vzpomněla si totiž , že jak spolu byly naposledny nakolotočích tak ji bylo druhý den tak špatně, že jen ležela s kýblem upostele.
"To je bezva nápad" řekla Helena.
"Tak honem, ..musíme se upravit, budou tam kluci ze třídy" řekla Tam.
"I... no ty víš.."
"Jo, Lukáš tam bude taky."
"Ty si to pořád pamatuješ?"
"No, nejlepší kamarádka tohle vždycky pozná."
"Máš pravdu Tam..." a začla se smát.