Helena byla z celého dne moc unavená, a tak se nebylo čemu divit, žese hned po večeři ztratila do svého pokoje. Jen co položila hlavu napolšář usnula.Jak šla Pat do svého pokoje, chtěla popřát své sestřencedobrou noc, ale sestřenka už dávno spala.Tak se letmo usmála a zavřeladveře. Když si Pat lehla, honily se ji hlavou další plány hlavou. Patvěděla, že to nejtěžší je teprve před nimi. A to přesvědčit Lukáše , žeHelena není tak špatná...Po chvilce také usnula.

***

Ráno obě děvčata vzbudila Helenina matka.Helena , by ale ještě spala.Paní Baranová,ale trvala na svém."Helenko,zatíčko nachystala jsem Vámsnídani. Vaše oblíbená vajíčka již máte v jídelně na stole." " Ale tojsi nemusela, mami " řekla překvapená Helena.Nebylo zvykem, aby jejímáma dělala snídani. Vždy to měla na starosti babička.
"Kde vlastně je naše babi??" zeptala se zvědavě Patricie.
"Kde je táta?" dodala Hela.Paní Baranová zvážněla.
"Patrinko, Helenko, váš dědeček mě autonehodu.Je v nemocnici.."Děvčatům do očí vyhrkly slzy..
"Co,...co se stalo?"ptala se obě děvčata.
"Dědeček se chystal odbočit,ale od někud se vřítila dodávka..Doufejmeže to nebude nic vážného."odpověděla Helenina máma a ještě dodala. "Každou chvílí bude volat taťka, jak to s dědou vipadá".

***

Za chvíli telefon opravdu zařinčel, ano byl to pan Baran."Ahoj Nelo, sdědou to vipadá dobře.Má jen pár odřenin a zlomenou ruku.Nechají si hotady,ale pro jistotu do zítřka."ozvalo se ze sluchátka. "Moc ti děkuji,Filipe za tak dobré zprávy."odpověděla p.Baranová. Helenina mamkaděvčatům přetlumočila slova pana Barana.
"To mi spadl kámen ze srdce" řekla Helena.
"Fuj, já mám pořád husí kůži z toho všeho." přidala Pat.
"Děvčata, honem běžte sníst tu snídani. Teplé mléko a snídaně Vám pomůže se uklidnit"řekla paní Baranová.

***

Když děvčata posnídaly, přišla za nimi paní Baranová a řekla jim :Děvčata, nerada vás tady nechávám samotné, ale můsím si jít nachystatdo kanceláře nějaké složky na zítřejší poradu.Cestou zpět se zajdupodívat za dědečkem do nemocnice."
"Pozdravuj ho od nás" řekla děvčata.

***
Už je to nějakou chvíli co paní Baranový odešla. Helena si vzpomněla,že má jít dnes odpoledne k Tamaře.Váhala jestli tam má vůbec jít a takse raději zeptala na radu Pat. "Pat, vůbec nevím,jestli mám jít dnes kTam." Pat se na ni podívala tím svým výrazem a-ty-jsi-snad-blázen ařekla" No jasně, že tam pujdeš.Jak jsi slyšela s děděčkem není nicvážného." " No, když já newím,..." nestihla Helena dopovědět, protožeji do řeči skočila Pat. " Ale já vím, půjdeš!" "Rozkaz pane" řeklaHelena a obě se začaly nahlas smát. " V kolik hodin tam máš být?"zeptala se Pat, když se děvčata konečně dosmály.
Helena okamžitě odpověděla že ve dvě. Pak se na chvíli odmlčely. Pat, ale po chvíli tichi prolomila.
"Co si dáme na k snědku?"
"Newím, na co máš chut?"odpověděla Helena.
"Co takhle amolety s marmeládou?"
"To zní skvěle."
"Doufám, že máme všechno co je potřeba."
"Babička má vždy zásovy, nebo Pat."