SLUNCE
Slunce zapadá
do údolí svého.
Mě tak teď napadá,
není-li pořád samo?
Kdo ví, kde vůbec je,
když zmizí na obloze.
Má-li své trápení
nebo žije blaze.
Večer když do peřinek si líhá,
kdopak pohádky mu čítá?
Když ráno vstává,
kdo snídani mu chystává?
Lidé si pořád stěžují,
jak jsou samy,
ale oni kolem sebe
pořád někoho mají.
To chudák sluníčko,
pořád samo bývá.
Večer mu nikdo
před spánkem nezpívá.
Život smutný to vlastně má,
celý život bez rodiny vyrůstá.
Slunce zapadá
do údolí svého.
Mě tak teď napadá,
není-li pořád samo?
Kdo ví, kde vůbec je,
když zmizí na obloze.
Má-li své trápení
nebo žije blaze.
Večer když do peřinek si líhá,
kdopak pohádky mu čítá?
Když ráno vstává,
kdo snídani mu chystává?
Lidé si pořád stěžují,
jak jsou samy,
ale oni kolem sebe
pořád někoho mají.
To chudák sluníčko,
pořád samo bývá.
Večer mu nikdo
před spánkem nezpívá.
Život smutný to vlastně má,
celý život bez rodiny vyrůstá.