Jedna z tří cest
Vláčím se cestou neznámou, strach veliký mám najednou, mysl napůl zmatenou, nic víc - jen lásku neopětovanou a bezednou. Stojím na rozcestí třech cest, kterou vybrat si mám, a tou dát se vést?! Nevím si rady, hromy hřmí, blesky se klikatí, v hlavě mi dokola tvůj hlas zní. Mám jít vpřed tou první z cest, nebo se srdcem svým kupředu nechat vést, chaos mě přemohl, myšlenky nemohu snést. Srdce mi napoví - tou nejstrmější jdi, k hvězdám tvým popojdi, zavři oči a pomalu sni. Ta cesta cíl tvůj skrývá, Ty se však nevzdávej, jdeš kupředu i kdyby ta pravá z cest to nebyla. Tvůj sen tak blízko se zdá, srdce se rozbuší, je čas - už se rozednívá. Motýlci poletují kolem Tebe tak, že cítíš se znovu šťastná - volná jako pták. Vidíš ho v dálce, tak blízko teď je, zavři opět oči, sevři ho v náruči - a on už neodejde!
