Publikováno: 30.Březen 2008
v 20:00



Autor: Renyysek

komentáře (0)
VZPOMÍNKY

Cesta životem je strnitá, a proto se po cestě zbavujeme věcí, o kterých si myslíme, že je nebudeme potřebovat, ale pravda je úplně jiná. To čeho se většinou zbavujeme, tak nám později hrozně schází. Proto se to nazývá vzpomínka, protože jsi to měl, ale nedával jsi tomu takovou pozornost, jakou by si to zasloužilo. Na vzájem po sobě toužíme, ale nemůžeme být spolu, myslím si, že pro každého z nás to bude poučení. Některé věci se prostě neopakují, a proto můžeme jen vzpomínat.

Chybami se člověk učí, ale jsou i tací, co se nikdy nepoučí. To záleží na každém z nás, jaký si z toho vezmeme ponaučení. Vím, že můj život nebude zrovna jednoduchý, ale na druhou stránku, kdo ho má. Podle mě nikdo, protože každého tíží něco jiného a přitom vůbec nezáleží, jestli je bohatý nebo chudý. O sobě vím, že můj sen se rozplynul a proto už nechci snít. Nechci necítit takovou bolest, jakou v sobě nosím, a o které vím, že mi zůstane a nikdy nezmizí. Každý to zná, protože to zažil, akorát o tom nemluví, protože každá vzpomínka je bolestivá.

Proto se každý snaží svoje vzpomínky potlačit, nebo se je snaží překrýt novými, ale přitom si neuvědomuje, že to stejně nepomůže, poněvadž stačí maličkost a člověk si to hned vybaví. Každá vzpomínka je kus tvého života a nezáleží na tom, jestli je dobrá nebo špatná, je tvoje. Podle mého vzpomínky jsou něco moc vzácného, poněvadž mají tu moc být s tím, na koho myslíš nebo vzpomínáš, a vůbec nezáleží na tom, jestli je mezi námi, nebo už nás navždy opustil. Žije v našich srdcích a vzpomínkách.

Mám na co vzpomínat, ale některé věci mají zůstat tam, kde jsou. Když se vracíš do minulosti, tak to v každém případě moc bolí. Za svůj život jsem už poznal dost bolesti, ale stejně vím, že ta nejhorší mě teprve čeká a jenom na mě záleží, jak se tím vypořádám. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk může být připravený, jak chce, ale když to přijde, tak to vždycky zanechá velkou bolest a trápení. Jediný, co na to pomáhá, je čas. Ne, že by to vyléčil, ale po čase už to není tak bolestivé jako na začátku. Mezi tím člověk najde sílu, aby mohl pokračovat dál ve svém životě. Ať se stane cokoli, tak je vždycky důvod pro co žít. Stále je tu někdo, kdo tě bude potřebovat a ty zjistíš, že život je už takový. Bere si, co se mu zlíbí, a ty se můžeš nebo spíš musíš přizpůsobit. Nic jiného nezbývá.

Některé věci se prostě nedají nahradit a proto jsou vzácné a nepostradatelné. Když o to přijdeš, tak už víš, že to nemá cenu ničím nahrazovat, poněvač už to nikdy nebude takové, jako to bývalo dřív. Proto je lepší zanechat si všechny vzpomínky, které máš a měl bys být za ně vděčný. Život je už takový. Může ti dát cokoli, ale také ti to může vzít a ty se s tím musíš naučit žít. Vše můžeš ztratit stejně rychle jak si k tomu přišel...

Publikováno: 12.Říjen 2007
v 17:58



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Krásnej a trefnej citátek
Říci někomu: "Jsi můj přítel", znamená to jako bys mu řekl: "Ty nezemřeš" ...
Publikováno: 12.Říjen 2007
v 17:29



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Holky mám vás ráda

Přátelství... přítel je ten, komu můžeš stoprocentně věřit, kdo tě nikdy nezradí, dokáže tě pochopit a vcítit se do tebe. Dokáže ti ukázat tvé chyby, aniž by ti ublížil, zastane se tě, když ti někdo ubližuje. Přijde za tebou, když se ti všichni ostatní vyhýbají, podá ti ruku a zvedne tě ze dna... Pravé přátelství je skoro jako láska. Jeden pravý přítel - to je víc než tlupa uhihňaných, povrchních kamarádů. Pravé přátelství se prožívá málokdy a pravý přítel je ten, koho nikdy nevymažeš ze svého srdce, na kterého nezapomeneš... kdo i po deseti letech, kdy se neuvidíte, přijde tobě na pomoc. To je přátelství, ten nejcennější dar. A víš, proč je přátelství důležitější než láska? Protože láska je pomíjivá, pravé přátelství věčné...

Publikováno: 12.Říjen 2007
v 17:06



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Můj příteli...

Přijd´ ke mně, když máš problémy a já ti poradím. Jestliže tě budou ostatní ponižovat, zastanu se tě. Když tě všichni opustí, já zůstanu s tebou. Rozveselím tě, když ti bude smutno. Pokud uroníš slzu, začnu plakat. Jestliže tě budou ostatní nenávidět, já tě budu mít rád. Já budu mluvit pravdu, když ostatní budou lhát. Přijď za mnou, jestliže ti okolí nebude rozumnět, a já tě pochopím. Navštiv mě v nesnázích a podám ti pomocnou ruku, protože opravdoví přátelé zůstanou vždy spolu a nikdy jeden druhého nezradí...

Publikováno: 05.Březen 2007
v 10:16



Autor: Renyysek

komentáře (0)
š'tastná
Jsem opravdu strašně mooc š'tastná nejradši bych to vykřičela do celýho světa.Teď už mi vážně vůbec nic nechybí díky tobě lásko..Honzík
Publikováno: 24.Leden 2007
v 16:59



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Díky mami
Proč jsem vůbec na světě? Kdo mi dal ten úkol nakládat s mým životem? Kdo mi natolik důvěřoval? Je opravdu mým údělem žit? Spousta otázek a odpovědi nikde... Každý si stěžujeme na svůj život, ale vždyť je to výhra žít... Být tady na tom světě, dýchat vzduch a vidět sluníčko. I když nám to tady přijde občas strašně složitý, nemáme právo rozhodovat o svém životě... Ti, co nám dali život, byli rozhodnutí rozdávat lásku, ukázat nám, že je to tady krásné a že je spoustu důvodů proč žít. Kdyby se mě někdo zeptal, jaký byl můj nejkrásnější okamžik v mém životě, odpovím, že to byla chvíle, kdy jsem spatřila světlo světa a sestřička mě položila na hruď v té chvíli mně ještě neznámě osoby... až po pár letech jsem zjistila, že tahle osoba je pro mě nejdůležitější na světě. Kvůli ní musím žít, protože pro ni znamenám strašně moc. A já ji nechci ublížit. Mám tě moc ráda, mami!!!A děkuju ti za všechno co jsi pro mě udělala a co pro mě děláš.Dřív jsem to neviděla, ale teď už mi to všechno došlo!A chci ti poděkovat.
Publikováno: 24.Leden 2007
v 16:45



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Proč život není jako kazeta kterou můžeš stopnout?
Kdyby se mě Bůh zeptal, jakou bych chtěla mít vlastnost či jakou bych chtěla umět dovednost, nepřála bych si jako většina lidí být nesmrtelná, neviditelná nebo umět číst myšlenky. Stačila by mi jedna velice prostá a obyčejná věc. A to - umět zapomenout. Zavřít oči a když je znova otevřu, tak nic nevědět. Něvedět, co je to bolest, utrpení nebo jak ošklivě bolí láska neopětovaná... Zapomenout na všechno to ošklivé, co se mi kdy stalo... Zničit všechny ty vzpomínky a vymazat jizvy na srdci. Říká se, že čas je nejlepší lékař. Všechny rány zacelí. Ano, neříkám, že to není pravda, ale jak dlouho to trvá, než člověk zapomene?? Měsíc? Rok? Roky??... Proč život není jako kazeta, kterou můžu stopnout? Stopnout okamžik, vychutnat si ho... a... ZAPOMENOUT!

Publikováno: 15.Leden 2007
v 21:05



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Láska je zvláštní věc...
Láska je zvláštní věc.Několikrát za život (ale řekla bych,že jen jednou)je člověku dovoleno poznat to,pro co tu jsme.To,kvůli čemu chceme žít a co dělá náš život krásným.A také to,co opravdu moc bolí.Někdy bývá osud zlý a dvoum lidem není přáno.Jsou pro sebe stvořeni,ale "někdo" určil,že tomu tak nebude.Jsou tu pak už jen malé chvilky,tajné chvilky,které ti dva stihnou prožít,když se nikdo "nedívá".Těch chvilek je ale hrozně málo.Ale na ty chvilky lidé čekají.Pak nastává záplava štěstí a radosti.Ani jeden z nich se nedívá dál,to přece nemohou...Čas,který jim byl určen,vypršel (zatraceně krátký čas).Pak jen už budou žít a vzpomínat (i když budou muset patřit jinam-k někomu jinému).Život pak ztrácí smysl,kolik slz za to prolijeme.Třeba se zase někdy shledají,ale nikdy(vůbec nikdy)nebudou spolu.Proto buďme vděčni aspoň za to málo,co se mohlo stát.A pokud tu tíhu neuneseme plačme,křičme...Ale nic nám nepomůže.Život už je takový...
Publikováno: 15.Leden 2007
v 21:00



Autor: Renyysek

komentáře (0)
Je těžké mluvit o něčem...
Je těžké mluvit o něčem co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu ,aby druhý pochopil co nás vlastně trápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité..Druhý si řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není Empatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl?. Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jako přišla. Stála mi za to?. Co mi po ní vlastně zbylo?.. Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl..
Muži jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jinou. Netvrdím že dívky jsou jiné, netvrdím snad že nejsou i výjimky, které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a ten který ještě včera vám vyznával lásku se na vás dnes dívá s opovržením.
Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůže říct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
< Novější články

O autorovi

Autor blogu
Autor: Renyysek
Region: Hradec Králové
O mně: Jsem anděl, ale i mrcha, jsem přátelská, ale umím nenávidět, jsem extrovert, který je rád sám, věrná ale nespoutaná, romantická ale stojím na zemi, usměvavá, ale umím plakat..To všechno jsem já, záleží pouze na lidech, jak mě poznají =o)
Můj profil

Credits

Template e grafica by
IN ARIA... & kiocciola

Risorse grafiche by
Lunarea's Graphics

Distribuito su
IN ARIA..., kiocciola, NST & GRAFICA DI STILE