Už tě nepřekvapuje nic...mám prostě potřebu se vypsat..tak mě omluv, ty kdo chceš tyto řádky číst. Hromadí se ve mě taková spousta věcí a já už to asi ani nedokážu ventilovat. Když pominu tlak ze školy vs práce, tak ve mě jak ďáblovo semeno hnije příhoda z večera kdy sem slavil narozeniny..

začalo to nenápadně...Bejvalka napsala, že se mnou chce pokecat na festivalu co se u nás konal a že musíme zapít ty moje narozky...potěšilo mě to, čekal jsem, že si možná promluvíme a spláchneme tu špínu co se mezi námi nahromadila...

Když jsem tam přišel a čekal jsem, kdy se objeví nekolovalo ve mě ani smetíčko pochybností..přeci jenom sama chtěla se mnou pokecat...pak se tam objevila se svým novým amantem, seděli na topení a cucali pívo...znudeně..no pro sebe jsem si pomyslel že se mi asi chtěla pochlubit ale přesto jsem doufal, že když mě uvidí tak mi půjde popřát nebo tak něco, prostě naváže nějak konverzaci...no hodinu se nic nedělo a tak když se ho na chvíli zbavila a šla si dát něco k jídlu tak jsem šel za ní já..prohodili jsme pár slov...znáš mě čtenáři...rozesmál jsem jí..pak jsem jí vyfotil a zas sem šel..ani mě nepředstavila...pak zmizela na druhou scénu aniž by se rozloučila...trochu mě to uklidnilo..říkal jsem si že se nezměnila....večer postupoval a já začal trochu více pít...proč jen všechny své bolesti řeším alkoholem..to mi pověz...nakonec chctěl jít kamarád na druhou scénu a tak jsme šli...samozřejmě kamarád je i její kamarád takže sem byl zatáhnut do jejího hloučku....přijdu tam a hned na mě nějaký menší chlapík začal hned, hej co si zač, ty si prej její bejvalej...nebavilo mě to...odešel jsem dosti okázale a asi i směšně...šel jsem za kamarádem co dělal pořadatele a chvíli jsme si povídali o mém bratrovi...pak jsem šel s jiným kamarádem na panáka, cestou se ten kamarád zastavil u nového přítele mé bejvalky ať jde taky, ale on byl chudák celej roztřesenej, že nemůže pít že spí dneska u verči...a že je to pro něj důležitý...nevím proč ale pobavilo mě to...a jeho to možná za rok taky pobaví až zjistí jak si naběhl. ale vraťme se k osudné chvíli...dal jsem si s kamarádem panáka a přišla tam verča že ještě jednoho na ní...tak  jsme popili a pak se začli bavit...vyprávěla mi o tom, že konečně překonala rozchod před vánoci, ale že prostě s odstupem času hodnotí období kdy jsme byli spolu jako nejšťastnější v jejím životě...snažil jsem se být silný ale úplně sem se rozsypal...původně sem jí chtěl říct jak sem to vše překonal...že už k ní vůbec nic necítím...ale brebentil jsem něco o tom, že to cítím stejně a že si na ní každý den vzpomenu...což je pravda...akorát sem už neřekl že většinou v negativním slova smyslu...řekl jsem jí jak mě pobavilo, co říkal ten její amant o tom jak u ní bude spát..na čež ona zrudla jak ona to umí když se něco provalí a řekla: " to je mi líto, že si myslí že něco bude, je to kamarád." znovu jsem se freneticky rozesmál a jak tam  bylo horko a alkohol nade mnou přebral moc tak jsem jí pohladil po zadku tak jak sem to dělal několik let....nepamatuju si to přesně....ale vím že se tam přiřítil ten její a odvedl jí pryč...neřekl ani slovo...pak jsem ještě tancoval na poslední kapelku a najednou se tam obejvil ten její amant...a jak sem zákeřný tak jsem ho chytil kolem ramen, zvolal jsem kamaráde a dal jsem mu pusu před celým sálem...na čež se bejvalka rozesmála a on zbledl a někam zmizel. už jsem je ten večer neviděl a ani sem je nehledal. Druhý den ráno vzkaz na icq, že mě laskavě žádá o to abych se naučil chovat a neošahával jí při konverzaci...omluvil jsem se, ale napsal jsem že snad není takovej problém když v den svých narozenin jí máknu na zadek..že snad nemá tu prdel svatou...ona se do mě obula víc, tak jsem taky přitvrdil..skončilo to velmi sprostě, nakonec sem říkal věci co jsem ani říct nechtěl, chtěl jsem jí nějak ublížit, ale prostě to neumím..súéš ublížím jiným kterým vůbec nechci...byl jsem jen sprostý čímž skončila definitivně naše rozmluva...vím že na to není žádná omluva a jí se ani omlouvat nechci, stále mám pocit že za to tak ani moc nemůžu, ale je jen můj boj, že jsem sám a že žádná slečna netouží vrátit mi můj bývalý klid a spokojenost, rozbít samotu...prostě to tak je a musím se se vším smířit...ale sám to bohužel asi nedokážu...věčný koloběh marnosti.

omluv deníčku tu kupu hnoje co jsem právě navršil...

Tak teď Ti musela upadnout čelist! Ano je to tak...další příspěvek během 24h...nicméně přejděme k věci...Dnes jsem byl na pracovním pohovoru a ve škole, jedno lepší než druhý. Nicméně stal se zázrak, do té práce mě přijali a z té školy mě zatím nevyhodili...ideální...nicméně má to háček a celkem kloudný....v únoru musím kvůli zaškolení 3 týdny do Rakouska...a v tu dobu bych měl pilně psát testy a zkouškové písemky...no bůh mi pomoz abych to nějak vyřešil...

A co se týče toho co jsem chtěl napsat včera a nakonec jsem to nenapsal....myslím milý čtenáři že na to ještě nejsi připraven.  tak příště

Zdravím Tě milý mladý čtenáři...jistě si zvědav, co vedlo mě k tomu, že zas špiním tento posvátný pixelový prostor. Co jiného než zas nějaké chmury..že se ani nedivíš? Také se nedivím..není se čemu divit. Ale přejděme od divení se k věci.

Včera mi bylo 24 let, narozeniny - ty poslové blížící se smrti, ale zároveň i oslava žití...můj ty bože, my lidé slavíme tak prazvláštní věci. Oslavil jsem je zase sám, opět sem neslyšel slůvka lásky na dobrou noc, vlastně jsem ani nedostal žádný dárek. Vlastně mě spíš čeká spíše žaloba za hanění na cti a sexuálního harašení..ale opusťme i způsob oslavy, nebyla příliš důstojná a to, že jsem v návalu bujaré nálady šáhl bejvalce na zadek a jejímu současnému partnerovi se to nelíbilo, Vás jistě nebude zajímat. Neměla si ho tam dávat, když sem se po panáku na oslavu narozenin potřeboval opřít. To, že to krutě začla řešit až den poté, jen zvětšuje její ohnivou postel v samotném pekle.

Ptáš se co se změnilo od posledního dopisu adresovaného do neznáma? Neznámá z mého posledního dopisu už prozřela a ač neví jistě vůbec nic..na jedno se spolehnout může..a to, že jsem pro ní dobrým přítelem...nic víc. Ale, protože už mě dobře znáš milý čtenáři, tak víš že s tím mám velkej problém a zas se přes to nemohu dostat..nicméně jelikož je to opravdu skvělá holka, tak to snad jako přátelé společně překonáme, byl by to sice zázrak, aby první holka do které sem se bláznivě zamiloval a která mi dala košem zůstala mou kamarádkou, ale jednou to přijít asi muselo.

Tak sem dojedl poslední kousek dortu a ztratil jsem počtem písmem potřebu Ti oznámit, co jsem ti původně oznámit chtěl...tak možná příště....

Milý Deníčku,
Po docela dlouhé době jsem zjistil, že jsem si těvůbec začal psát. Nejspíš to o mně hodně vypovídá, vždyť od posledního zápisu uplynuly skoro dva roky. Prostě jsem takový. Vždy se pro něco nadchnu, ale jen málo věcí či lidí si mě dokáže udržet. Tak pokud měznáš a právě teď ukřivděně přikyvuješ hlavou, tak bych tě rád upozornil, že jednou za dva roky tvoje chvíle může přijít....

Ale odhrňme zaprášený závěs minulosti, dejme si kolíček na nos, ať s námi ta zatuchlina nesekne, chopme se mačety na prosekání křovin, které stačily vyrašit na vzpomínkách a zkusme společně objevit něco co se zaposlední dva roky stalo. Bude to nejspíš změť myšlenek které mě vytanou na mysli, ale co...stejnak nemáš asi co dělat, když si můžeš číst můj deník.

Jaké asi bylo úterý 12. listopadu 2005? V tu dobu jsembyl veskrze zamilován do jedné slečny, takže jsem byl nejspíše s ní. Nejspíš jsme se šli projít i s Pejskem ven. Možná sis povšiml, neodradný čtenáři, že jsem napsal pejska s velkým P. Sice to byla jezevčičí fenka, ale to její velikost jen podtrhovalo. Zrovna nacházím ve vzpomínkách jednu takovou podzimní procházku...Paprsky podzimního slunce se zaoblovaly o prořídlé koruny kaštanů a na zem pokrytou pestrobarevným listím dopadalo zvláštní mlhavé světlo. "Pokud to teda není mlha co tuto vzpomínku halí." Brouzdali jsme se listím, drželi jsme se za ruce a vše se zdálo nejspíš barevnější než to ve skutečnosti bylo. Jistě jsme si pak dali u ní doma čaj a pomilovali jsme se. Co dřív to si nejspíš nevzpomenu. Čas letěl, přišli vánoce, zkouškové a pak rozchod. Ze dne na den. Láska sice neubrala na síle, ale přemístila se z osoby na osobu...připomíná mi to čmeláka, co letí po rozkvetlé louce, nalezne ten nejhezčí a nejvoňavější květ, vysaje ho a pak letí na ty další. Chutnají jinak, ta změna je po tom dlouhém sání skvostná, ale časem vás omrzí, znechutí se vám a vy si vzpomenete na svůj milovaný květ...a letíte se podívat kolik nektaru se v něm od vašich záletů obnovilo..
Přesně to se stalo i nám dvoum...po nějakém čase jsme se k sobě vrátili, vysáli pár posledních kapek a projistotu jsme zlámali všechny listy, zohýbali veškeré květy a nakonec i louku zapálili s němým úžasem pasoucích se srnek.

No vidíš milý čtenáři...jsme někdy v létě 2006..to sem to vzal hopem. Samozřejmě dělo se mnohem více věcí než jedna love story...kupříkladu sem si koupil nový boty a uklidil pokoj...a kdybych měl o trošičku času víc, tak jsem si i okno umyl...víc se stihnout vážně nedalo. Po love story bylo času habaděj..začal jsem kupříkladu kreslit. Neříkám, že kreslím nějak přepychově, ale mojí neteři se to kupříkladu líbí..a nesnižuj to tím, že řekneš: "Vždyť je jí teprv pět, ty troubo!"

O škole a práci se mi tu taky vyprávět nechce..jistě by bylo o čem vyprávět a doufám si tvrdit, že bych tě tím i rozesmál, ale prostě na to není takhle zpětně ta pravá nálada. Původně sem tu chtěl popsat těch pár slečen, co za ty dva roky přišly a následně i odešly, ale nějak jsem si tou první zkazil náladu.

Vraťme se k dnešku...ráno jsem se probudil s úsměvem na tváři...měl jsem krásný sen..pokud se právě začínáš bát že ho budu vyprávět, tak se bojíš oprávněně. Tak vyhrnout rukávy a sukně, pustíme se do toho.

Nevím jestli ten sen měl začátek nebo konec, ale měl rozhodně náboj. S jednou nejmenovanou slečnou, (možná jsi to právě ty)(pozn redaktora) jsem byl v lese. Začátek zní jako typické bušení do žíněnky v mnoha verzích mužských nepárových orgánů, ale nedělo se tomu tak. Nejspíš jsme sbírali houby, když tu najednou se skrz mlhu prodralo zajímavé světlo a dopadlo na její šíji...nevím odkud, ale vytáhl jsem foťák a s patřičnou opatrností, abych to světlo nevyplašil, jsem jí špitl...:"Svlékni se" Ona kupodivu, jak to v snech bývá, okamžitě uposlechla a její tělo oblékl zvláštně svůdný koktejl z mlhy a světla...fotil jsem jak šílený, její tělo nabíralo abstraktních,surrealistických, realistických, naturálních...prostě všech podob co si moje chorá mysl dokáže představit. Ona pak ulehla na mýtinku do mechu a ležela tam, jako anděl padlý na zem. No prostě nádhera a to ani neumím fotit...

Když sem protřel, pro noční umění zanícené, oči, tak jsem se vypravil k doktorovi, aby mě zbavil břemene které sem vláčel 7týdnů. Ne neboj se, mírně vyděšený čtenáři, nejednalo se o potrat, ale o běžné sejmutí sádry z kotníku. Noha mě stále bolí, ale už si nepřipadám jako kdybych měl 24h denně nohu strčenou v ...

Teď tu sedím celkem spokojeně, je mi příjemně teplo a nejspíš půjdu za chvíli spát..jsem poměrně šťastný člověk, jen kdyby ta postel nebyla tak prázdná. A nekruť hlavou pohoršený čtenáři, nemyslím na nějaký hrkyhrky, myslím na ten pocit, který člověk má když usíná v objetí s někým,se kterým je rád... Už nepoužívám výrazy jako je "miluje, nebo má rád", samozřejmě to je ještě hezčí, ale stačí úplně ta blízkost dvou těl..idelální kompozice muže a ženy..ve dne v noci, v dešti v suchu...prostě protiklady se přitahují a navíc některé do sebe pěkně zapadají..Ehm, tak teď už to nezakecám, stejně už sem toho propsal dost. Třeba ještě někdy napíšu...

Dnešním dnem jsem si začal psát deník. Máte rádi pondělí? Já ho nesnáším, není to podle mě dobrý den. Sice to zní jako blbost, protože by se mohlo zdát že všechny dny jsou stejné, jen se jinak jmenují, ale pro mě je pondělí symbolem úpadku, smybolem něčeho po čem vážně netoužím.
Ráno mě čekalo nemilé překvapení. Myš mi přes noc přehryzala kabel od ADSL linky, takže jsem celé dopoledne strávil opravováním přehryzaných drátů. To se vážně může stát jenom mě....
Jedna holka mi řekla, že mám zábavný život, že když se podívám na rybník, tak vyskočí ryba, když se podívám do vzduchu, tak letí pestrobarevný pták, když jdu nakoupit, tak se mi cestou přihodí alespoň 5 zajímavejch věcí, co se ostatním nestanou za celý týden. A dnes mě přehryzala myš drát...jen by mě zajímalo, jestli jí chutnal.