Už tě nepřekvapuje nic...mám prostě potřebu se vypsat..tak mě omluv, ty kdo chceš tyto řádky číst. Hromadí se ve mě taková spousta věcí a já už to asi ani nedokážu ventilovat. Když pominu tlak ze školy vs práce, tak ve mě jak ďáblovo semeno hnije příhoda z večera kdy sem slavil narozeniny..

začalo to nenápadně...Bejvalka napsala, že se mnou chce pokecat na festivalu co se u nás konal a že musíme zapít ty moje narozky...potěšilo mě to, čekal jsem, že si možná promluvíme a spláchneme tu špínu co se mezi námi nahromadila...

Když jsem tam přišel a čekal jsem, kdy se objeví nekolovalo ve mě ani smetíčko pochybností..přeci jenom sama chtěla se mnou pokecat...pak se tam objevila se svým novým amantem, seděli na topení a cucali pívo...znudeně..no pro sebe jsem si pomyslel že se mi asi chtěla pochlubit ale přesto jsem doufal, že když mě uvidí tak mi půjde popřát nebo tak něco, prostě naváže nějak konverzaci...no hodinu se nic nedělo a tak když se ho na chvíli zbavila a šla si dát něco k jídlu tak jsem šel za ní já..prohodili jsme pár slov...znáš mě čtenáři...rozesmál jsem jí..pak jsem jí vyfotil a zas sem šel..ani mě nepředstavila...pak zmizela na druhou scénu aniž by se rozloučila...trochu mě to uklidnilo..říkal jsem si že se nezměnila....večer postupoval a já začal trochu více pít...proč jen všechny své bolesti řeším alkoholem..to mi pověz...nakonec chctěl jít kamarád na druhou scénu a tak jsme šli...samozřejmě kamarád je i její kamarád takže sem byl zatáhnut do jejího hloučku....přijdu tam a hned na mě nějaký menší chlapík začal hned, hej co si zač, ty si prej její bejvalej...nebavilo mě to...odešel jsem dosti okázale a asi i směšně...šel jsem za kamarádem co dělal pořadatele a chvíli jsme si povídali o mém bratrovi...pak jsem šel s jiným kamarádem na panáka, cestou se ten kamarád zastavil u nového přítele mé bejvalky ať jde taky, ale on byl chudák celej roztřesenej, že nemůže pít že spí dneska u verči...a že je to pro něj důležitý...nevím proč ale pobavilo mě to...a jeho to možná za rok taky pobaví až zjistí jak si naběhl. ale vraťme se k osudné chvíli...dal jsem si s kamarádem panáka a přišla tam verča že ještě jednoho na ní...tak  jsme popili a pak se začli bavit...vyprávěla mi o tom, že konečně překonala rozchod před vánoci, ale že prostě s odstupem času hodnotí období kdy jsme byli spolu jako nejšťastnější v jejím životě...snažil jsem se být silný ale úplně sem se rozsypal...původně sem jí chtěl říct jak sem to vše překonal...že už k ní vůbec nic necítím...ale brebentil jsem něco o tom, že to cítím stejně a že si na ní každý den vzpomenu...což je pravda...akorát sem už neřekl že většinou v negativním slova smyslu...řekl jsem jí jak mě pobavilo, co říkal ten její amant o tom jak u ní bude spát..na čež ona zrudla jak ona to umí když se něco provalí a řekla: " to je mi líto, že si myslí že něco bude, je to kamarád." znovu jsem se freneticky rozesmál a jak tam  bylo horko a alkohol nade mnou přebral moc tak jsem jí pohladil po zadku tak jak sem to dělal několik let....nepamatuju si to přesně....ale vím že se tam přiřítil ten její a odvedl jí pryč...neřekl ani slovo...pak jsem ještě tancoval na poslední kapelku a najednou se tam obejvil ten její amant...a jak sem zákeřný tak jsem ho chytil kolem ramen, zvolal jsem kamaráde a dal jsem mu pusu před celým sálem...na čež se bejvalka rozesmála a on zbledl a někam zmizel. už jsem je ten večer neviděl a ani sem je nehledal. Druhý den ráno vzkaz na icq, že mě laskavě žádá o to abych se naučil chovat a neošahával jí při konverzaci...omluvil jsem se, ale napsal jsem že snad není takovej problém když v den svých narozenin jí máknu na zadek..že snad nemá tu prdel svatou...ona se do mě obula víc, tak jsem taky přitvrdil..skončilo to velmi sprostě, nakonec sem říkal věci co jsem ani říct nechtěl, chtěl jsem jí nějak ublížit, ale prostě to neumím..súéš ublížím jiným kterým vůbec nechci...byl jsem jen sprostý čímž skončila definitivně naše rozmluva...vím že na to není žádná omluva a jí se ani omlouvat nechci, stále mám pocit že za to tak ani moc nemůžu, ale je jen můj boj, že jsem sám a že žádná slečna netouží vrátit mi můj bývalý klid a spokojenost, rozbít samotu...prostě to tak je a musím se se vším smířit...ale sám to bohužel asi nedokážu...věčný koloběh marnosti.

omluv deníčku tu kupu hnoje co jsem právě navršil...