Jak už jsem tu zmínil, italské přísloví praví že: "Do žen a do melounů se nevidí" a na tom něco je. Ti z nás, kteří po tomto světě chodí už nějaký ten pátek vědí svoje o této i dalších souvisejících kategoriích. Nedávno mi o tom jeden znamenitý člověk, budeme mu říkat třeba Martin, vyprávěl. Tak tedy:
Martin je známý svou upřímnou a hodnou povahou, gentlemanstvím a ochotou poskytnout pomocnou ruku tam kde je potřeba. Jeho věk jakož i proporční identifikace jsou věci nepodstatné, spokojme se s tím, že je to příjemný mladý muž, zcela obyčejný, nijak nevybočující ze standartů společnosti.
Každý den dochází do práce a setkává se tam se svými kolegy a pochopitelně i s kolegyněmi. Je to taková rutina. Vyjde po schodech do svého patra, projde kolem několika kanceláří, zastaví se na kus řeči no a pak zapluje do svého doupěte kde se pohrouží do práce. Jakmile příjde doba obědu, spojí se s kolegou Radimem o pár kanceláří dál a jdou společně na oběd. Cestou zpět si v blízkém supermarketu koupí něco k snědku na večer, případně i snídani na ráno a pak pracuje až do večera a mnohdy do pozdních nočních hodin. Tohle je rutina kterou Martin zažíval každý den. Doma ho nikdo nečekal, neboť od posledního bolestného rozchodu nenarazil na partnerku, jež by ho zaujala a přitom splňovala náročné požadavky, které si stanovil z obavy, aby nedopadl stejně jako s tou minulou. Nutno zmínit, že mezi kolegyněmi z práce se sice nacházely pro něj zajímavé "objekty", nicméně všechny o něj jevily zájem maximálně na teoretické úrovni takže zde se Martin, asi stejně jako kterýkoli jiný můž, domníval, že tady mu pšenka nepokvete. Ostatně všechno tomu nasvědčovalo, taky co byste očekávaly od vztahu s kolegou z práce, že. A tak se dostáváme k přímo převratné události. Stala se totiž věc nečekaná a sice: do podniku nastoupila nová kolegyně, budeme jí říkat třeba Klára. Zde bych chtěl podotknout, že ačkoli byla přivítána hlavně mužskou částí, Martin se s ní viděl jen zběžně. I přes toto zběžné vidění získal Martin pocit, že je Klára dívka sympatická a i přesto že je nenápadná a tichá je mu hodně podobná. A to byl zřejmě okamžik, kdy se začal soustředit více na ni než na svoji práci což samozřejmě okolí nemohlo přehlédnout. Začaly vyplouvat fámy a dezinformace o tom, že mezi těmito dvěma mladými lidmi něco je, ačkoli tam kromě občasných výletů na kole a obědů společně s Radimem nic zásadního nebylo. Zajímavé a podstatné na tom bylo to, že jakmile se po podniku rozletěla informace že Martin se snaží zapůsobit na Kláru, ostatní kolegyně ji v drbacích kroužcích odsoudily pomalu k trestu smrti a některé z nich začaly o Martina projevovat nebývalý zájem, skoro až podezřelý. Dozvěděl se dokonce i takové detaily jako která z nich je pro něj volná (o čemž se jinak veřejně nemluví), ochotu účastnit se výletů stejně jako dalších aktivit které podnikal Martin s Klárou. Připadá Vám to úsměvné? Martinovi to tak rozhodně připadalo, protože většina kolegyň náhle vystoupila ze své nepřístupné "slupky" a přetvářek a sama sebe tímto převratem natolik šokovala, že už nechtěla být nesmyslně dobývána jako dřív a notně slevila ze svých ideálů typu princ svalovité konstrukce s obličejem Toma Cruise a vlasem Antonia Banderase samozřejmě minimálně na bílém oři podobných kvalit. Čili shrnuto a sečteno, stačila jedna správně situovaná informace na to, aby byl jeden obyčejný týpek ze dne na den středem pozornosti. Všechny problémy a překážky kvůli kterým měl Martin pořád smůlu byly ty tam, všechno bylo jen strojené a nepodstatné, související s úplně jinými věcmi. Ptáte se s kterými věcmi? Ona je to ve své podstatě úplně jednoduchá záležitost. Totiž vlastně dost složitá, kterou vtipně rozluštil francouzský dramatik a spisovatel Marcel Achard, poznamenal totiž že: "Kdyby se ženy oblékaly jen pro jednoho muže, netrvalo by to tak dlouho". Ano to je ono pověstné jádro pudla. Když se podíváte na výše psané, bude Vám jasné, že ženy kolem Martina mu zůstávaly nepřístupné právě z tohoto důvodu, aby k sobě nezavřely cestu ostatním mužům. Protože spokojenost je v tomto smyslu velmi nejistá vrtkavá. Vždycky se totiž může objevit pohlednější, urostlejší, vtipnější, hodnější a různě jinak ..ejší muž, který by třeba kvůli Martinovi neměl zájem. Toto samozřejmě nelze připustit, nač se zahazovat s obyčejným i když pohodovým a gentlemanským Martinem, když je možnost mít po boku třeba již zmiňovaného Antonia, že. Jenže je tu jeden docela podstatný háček. Ženy které mají takovéto vize a čekají na toho "pravého" se načekají většinou opravdu dost dlouho a co myslíte že se stane když aspoň jedna z toho davu čekajících žen potká toho pravého? Téměř jistě nebude mít šanci. Myslíte si že nemám pravdu? Máte pocit, že když dlouhý čas čekám na tu pravou a řekněme teď ji mám před sebou a ona očekává co ze mě vypadne, budu jí schopen říct to co chce slyšet  nebo jen vyblekotám něco ve smyslu že je moc hezká? Pominu-li hormonální činnost kterou vlivem situace mozek vybičoval na maximální možný výkon, protože mám přece před sebou tu dívku kterou jsem si vysnil a klepou se mi kolena z adrenalinu a obav abych ji neztratil, buší mi srdce tak že je to slyšet na protějším chodníku a cítím studený pot pomalu stékající po čele, tak jsem stejně předem odsouzený ke zklamání, protože nemám co??? Ano správně! Protože nemám dostatek zkušeností právě kvůli tomu, že pořád čekám na tu pravou a "nezahazuji" se s těmi ostatními co jsou pod moji úroveň. Tím pádem pokud budu mít opravdu extrémní štěstí, něco ze sebe vysoukám a slečna se mnou bude mít extrémní trpělivost a v tomto extrémním a téměř nereálném případě se mnou půjde na rande, což už je opravdu sci-fi, je jasné že budu první komu dojdou slova a náměty ke konverzaci a vůbec všechen vtip a šarm a všechno co by ze mě teoreticky mohlo dělat zajímavého, takže hádejte jak to nakonec dopadne.. Přesně tak. Příjde někdo jiný "ejší" a ona mu neřekne ne a mě pořídí elegantní kopačky. Tak to prostě chodí a kdo si myslí že ne, je buď naivní nebo žije na jiné planetě. Samozřejmě to je čistě můj příklad převedený do teoretické roviny, ženy jsou v takové situaci vybaveny spoustou zbraní takříkajíc jako Angelina Jolie, takže šance že aspoň jedna na muže zabere je docela velká.
Nicméně to ještě neznamená že nutně musí přežít první rande..
Takže ukazuje-li se, že čekající ženu lze jedinou informací vykolejit takovým způsobem, že čekat přestane, ba co víc, je ochotná ke kompromisu, odhodit všechny překážky, pak mám dojem že teprve to je okamžik kdy se nabízí šance poznat co je zač pod tím vším co navenek ukazuje. A tak jako Martin má radši ženy rozhodné, které vědí co od života chtějí a nebojí se za tím jít, protože mají jasno v tom že jim do klína samo nic nespadne, tak se i já a se mnou jistě mnoho dalších uvědomělých mužů rozhodneme zcela jasně a možná tak mimoděk povýšíme sama sebe na next level, protože ve vztahu který něco znamená není místo pro přetvářku, lži a nedůvěru.
---
Opět jsem si zde dovolil napsat pár slov ze svojí duše a uvolnit tak napětí i když vím že si tím nijak nepomůžu, chtěl bych ale, aby slova která jsem napsal byla políček na probuzení těm kteří váhají a nejsou rozhodnutí jako Martin.
---
Samozřejmě osoby a obsazení jsou fiktivní a jakákoli podobnost se skutečností je nemožná, a pokud by někdo přece jen měl konkrétní důkazy že to tak není, všechno popřu.. ;-)