Lásko, zůstaly tu po Tobě jen slzy, slzy a bolest, smutek a pláč. Tolik bych si přála vrátit čas. Ne o moc, jen o pár týdnů, snad měsíců. Vzpomínám jak jsme se poznali - na Tvoje nádherně modré oči, ve kterých jsem se utápěla, na Tvůj krásný úsměv, který mi tak chybí, na náš první polibek. Do očí se zase derou slzy při vzpomínkách. Miluji Tě a navždy zůstaneš v mém srdci, vždy tam budeš mít to svoje místečko. Je tak těžké se smířit s tím, že už mě nikdy nepolíbíš. Neusměješ se na mě, neobejmeš mě. Přišla jsem o to místo bezpečí, které jsem měla ve Tvém náručí. Každou noc mě navštěvuješ ve snu a ráno se budím se slzami. Každá slza odplavuje trochu bolesti, ale žádná nemůže odplavit tu lásku, kterou k tobě cítím. Snad mi jednou odpustíš, že po té vší bolesti, kterou jsi mi způsobil. Zvolila jsem cestu odchodu, odchodu od tebe a z našeho společného života. Moc ráda bych ti věřila, že jsi se změnil, ale teď to nejde. Možná časem. Stále v sobě mám tu naději, že třeba jednou... snad... Sbohem, má lásko a starej se dobře o ten kousek mého srdce, který navždy zůstane u tebe ...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář