Od okna ke dveřím,
od dveří do hlubin.
Láska?
Už nevěřím.

Co je láska,
bez vzlyků do peřin?

Je to snad síla v plné kráse,
co očima na špercích se pase
a pokládá je za nutný dar?
To není láska, toť jen zmar!

Už jsi někdy slyšel
říkat básně oddaně a jednohlasně?
Ano? Tak tedy žel
i tohle světlo jednou zhasne…
… stejně tak i slunce,
oheň,
jeho plameny.

Mé můry usínají, jak smyslů zbaveny…

Komentáře

« Domů | Přidej komentář