Sheepova ovčí salaš

Jak jistě již někteří víte, tak i letos něco uvidíte. Mám totiž každý rok zvyk jeden, ještě než přijde leden. Sepsat pro vás báseň jako přání, která za okamžik zazní....

No nechám už toho básnění a povím vám, že letos, ač se možná nevydařilo vánoční počasí perfektně a tak lyžaři, sáňkaři a další musí nechat vše v koutě ležet. A že letos bylo jistě u některých zase spousta stresu a jiných neblahých věcí, tak bych řekl, abychom na těch posledních pár dní před Novým rokem vše hodili za hlavu a užili si alespoň jednou za rok toho klidu, pohody, štěstí a načerpali sílu do toho dalšího roku, který věřím, že pro všechny z vás bude jistě velice úspěšný! S těmi, kterými jsem letos neměl to štěstí se vídat, věřím, že se uvidíme v tom následujícím roce a s těmi kterými jsem se letos viděl, tak je jistě uvidím v tom dalším taky moc rád! No dost bylo snad i řečí a nezbývá, než přejít na onu báseň, kterou pro všechny mám....


Tak je to tu opět zas,
nastal nám Vánoční čas.
Ač letos nenapadla ani vločka sněhu,
cítíte tu vánoční pohody něhu.
Vánočka se v troubě peče,
a kapr večeři neuteče.
Cukroví na stole pěkně voní,
vánoční zvonečky tiše zvoní.
Stromeček se statně tyčí,
nervy zvědavců na dárky ničí.
Purpura všude zavoní zas,
aby připomněla ten kouzelný čas.

A pak co by sotva krok,
hup a je tu Nový rok!
Oslavit to bude třeba,
ať se starý rok už vstřebá.
Tak oslavte to ve velkém,
že se toho nového roku neleknem!


A nakonec přikládám ještě bonus! !!!! ZDE !!!!

Váš Sheepa / Ovečka apod..

Autor Sheepa at 21:46 | Permalink | Komentáře

Za noci temné mé kroky ulicí jdou vpřed,
ač tíží mne myšlenky jdoucí časem zpět.
Myšlenky na všechny zlé věci, které prožil jsem.
Celý jsem jimi zůstal oslepen.
Ukáže však jen budoucí čas,
zda to vše pominulo a nebo se to vrátí zas.

Život je krutý a dává to znát,
proto se musíme občas i smát!
Každý hledá cestu životem svým,
aby on byl tím nejlepším.
Tak važte dobře každý svůj krok vpřed,
nelze totiž vrátit ani o kousek zpět.

Já stále trestán za svou minulost jsem,
tak snad někdy budu odměněn.
Třeba si počkám dny, týdny nebo roky,
snad si mě najdou ty šťastné kroky!

Autor Sheepa at 01:54 | Permalink | Komentáře

Jak jistě někteří víte, tak včera ( 9.12. ) ICQ hromadně vypnul komunikační protokoly starých verzí. Protože se mě spousta lidí většinou ptala, jak je možné, že k tomu došlo a né všichni moji známí jsou počítačoví experti a neb programátoři, tak bylo těžké jim vysvětlit co to vlastně onen komunikační protokol je.

Komunikační protokoly jsou například (NetBEUI, ISO/OSI, IPX/SPX, rozhraní NetBIOS, TCP/IP), ale nebudu zde dělat rozsáhlý referát o všech síťových protokolech apod. Jde v podstatě o to, že ICQ a server mezi sebou „mluví zakódovanou řečí“ a protože každá verze ICQ měla trochu jiné kódování, tak nebylo problém zablokovat všechny předešlé a nechat jen ICQ 6.5 . Ovšem jak už to tak ve světě internetu bývá, tak netrvá dlouho, aby i tyhle věci byly opraveny. Takže již včera vyšly nové verze jak pro QIP 2005, tak pro QIP Infinium.

Vše naleznete v balíčku ke stažení i s češtinou ZDE

Autor Sheepa at 14:10 | Permalink | Komentáře

Ač je pravda, že jsem v poslední době na svůj blog trochu pozapomněl, tak zase ale nezapomněl dočista. Přidal jsem pár svých básní, přičemž moji aktuální náladu vykresluje asi ta poslední „Já chci vědět...“. Nezažil jsem dnes opravdu pěkný den a poslední dobou přemýšlím, zda nějaký pěkný vůbec ještě zažiji. Ale než úplně odbočím od tématu, tak bych rád udělal souhr věcí, které se udály za poslední dobu. Pokud vemu v potaz, že mé dny jsou hodně takové monotematické, protože ono probudit se, pracovat, trocha volna, jít spát a zase znova není nic, co by se někomu chtělo popisovat a pro ostatní vůbec číst. Inu dobře, zjednodušme to úplně nejvíc. Nic nového se prostě nestalo! A pokud k tomu někdy v budoucnu dojde, tak to sem jistě napíši včas.

Přesunu se ale k hlavní pointě mého toku myšlenek a to vzpomínek. Ano, vzpomínky jsou součástí každého z nás a jistě máte takové, na které vzpomínáte rádi, u kterých si můžete říci, že to byl trapas a pak i ty, které by jste nejraději vymazali z paměti nadobro. U mě převládá v poslední době ta poslední kategorie. Ačkoli se snažím je všemi způsoby dostat pryč, tak se prostě pořád vrací a nedají mi pokoje. Někdy je to opravdu už na zbláznění a nejhorší na tom je, že vlastně nikdo vás ani pořádně nechápe a všichni vás mají za cvoka... Za toho mě už musí míti většina mého okolí a upřímně se jim ani nedivím. Protože je tohle veřejné místo, tak zde samozřejmě nebudu rozpisovat vše do detailů, což je možná i škoda, protože by si někteří i mohli udělat obrázek o tom, jaké mohou míti obyčejní lidé strasti. Inu uvidíme, jakého konce se dotápu, třeba nakonec se někdy rozepíši trochu více.

Trocha bych ještě přesunul proud mého psaní k jednomu zamyšlení. Vždy mi do hlavy bylo tlačeno, že za „období lásky“ se považuje jaro. Sakra, tak buď někteří moji známí zaspali dobu a nebo se to přesunulo na zimu. Jde o to, že je „teprve“ desátého, tak já už řešil tolik afér kdo se s kým dal dohromady, kdo zase neví jak dále, koho kdo trápí apod., že bych to i na prstech obou ruk nespočítal. Asi to bude tím globálním oteplováním.  Nejlepší na tom všem je, že všem vždy pomohu a u mě to vždy zůstane stejné. Inu zde platí krásné pořekadlo, které se na mě hodí: Kovářova kobyla vždy chodí bosa. Teď už to beru opravdu s úsměvem, ale dříve mě to dost deptalo. Jsem věděl, že se mě jednou ty hodiny psychologie budou hodit ( Tedy ne, že bych to dělal kuli tomu, ale mě prostě psychologie baví obecně. ) Asi se nechám posvětit a budu zpovídat lidi ve zpovědnici.... Né, teď si samozřejmě dělám srandu, ale když to tak vezmu, tak mě pomáhání lidem vždy bavilo a hlavně je vyslechnout. Ale o tom zase někdy jindy...

Takže když to tak shrneme, tak by se to vlastně celý ten článek dal popsat jednou větou: Volný čas – NUDA, vzpomínky – špatný a na houby, láska – žádná ( no možná by se nějaké našly, ale všechno je to porozebrané a nebo o tom neví ). Takže vlastně nic nového u mé. Jsem to pořád já ta stará OVCE!

P.S.- Už se blíží Vánoce, takže si připravím rozsáhlý report a navíc přidám pro všechny básničku jako přání, kterou jsem si letos připravil již včera. 

Autor Sheepa at 03:30 | Permalink | Komentáře

Proč po bílém dni přijde temná noc?
Proč je někdo chudý a někdo toho má moc?
Proč někdy člověk smutkem slzu roní?
Proč se všichni někam ženou a pořád něco honí?
Proč někteří radost dávají a jiní ji zase berou?
Proč se někteří lidé do vás sero*?
Proč radost jiní ze střípků vzpomínek skládají?
Proč někteří ony radostné střípky nemají?
Proč je na světě tolik zlých lidí?
Proč vzniká ten hněv, který někdo pak sklidí?
Proč všichni musí jednoho dne zemřít?
Proč musíme všichni tomuto faktu věřit?
Proč musí básník skládat smutné básně?
Proč když je na světě tu a tam krásně?
Proč existují ty špatné chvíle?
Proč někdo končí s kudlou v týle?
Proč vůbec píši tuhle blbou báseň?
Proč? Protože se cítím mezi všemi jako naprostý blázen...

Autor Sheepa at 02:46 | Permalink | Komentáře

Sedím uprostřed pokoje sám,
všude dokonalé ticho kolem sebe mám.
Minuty běží pomalu jako roky,
očekávám snad za dveřmi slyšitelné kroky?
Vím že nikdo nepřijde a nejspíše ani ty,
už převládá ve mne pocit prázdnoty...
Jednu myšlenku za druhou si pokládám,
já sám to asi už nezvládám.

Chtěl bych ti říci tolika slov,
tak přemýšlím, jak jen bych moh.
Jsi mé sluníčko na obloze vysněné,
když venku je temno za noci probděné.
Jsi radostí mého života, když není mi zrovna nej,
já splním ti vše, tak něco si přej!
Jsi jak můj anděl strážný,
který pomůže, i když to už není skoro možný.

Důvěru svou jsi ve mne svěřila,
ač nevíš, zda dobře jsi ji udělila.
Já vím, že tobě vždy věřit mohu,
že by jsi mi nelhala ani trochu!
Já mam tě rád za to jaká jsi,
jsi prostě nejlepší!!

Chtěl bych ti nabídnout to nejcennější co mám,
kus svého srdce, pro tu nejbáječnější co znám!

Autor Sheepa at 02:34 | Permalink | Komentáře

Je noc jako ze sametu,
je noc jako z pohádky,
na nebi luna v plném svitu,
upíjí hvězdné pohárky
a převrhla je na svůj šat
a vykouzlila mléčnou dráhu,
já přál si nejmíň tisíckrát
jako krajinou bělostného sněhu,
klouzat se v závějích hvězd
a objevovat nové světy
a na zem modré z nebe snést
a prozkoumat chvost u komety.

To už je dávno,
to jsem byl malý,
než přišlo ráno,
když všichni spali,
já cestoval jsem po vesmíru,
jak prstem po mapách
a do očí jak do papíru
jsem balil hvězdný prach.
Snad ráno si ho slunce vzalo,
snad vánek mi jej rozfoukal,
přemýšlel jsem ,co se stalo,
co jsem se ho nahledal...

Dnes už jsem velký a mnohé již vím,
tehdy jsem nechápal,že pouze sním,
a tak jsem začal psát básně,
abych si své sny vyplnil,
všecko už dopadlo krásně,
už se mi žádný neztratil.
Jak utíkal čas,rostlo i snění,
já k světlému tajemství přiložil ret,
vysnil si dívku a myslel,že není
a pak jsem ji potkal a poznal ji hned.
To pro ni tu dnes skládám své básně,
aby můj překrásný sen,nestal se světlem,
jež opět mi zhasne,
když na oční víčka zaklepe den.

Autor Sheepa at 02:18 | Permalink | Komentáře