Vzpomínky se vymazat nedají. (Osobní deník)
Ač je pravda, že jsem v poslední době na svůj blog trochu pozapomněl, tak zase ale nezapomněl dočista. Přidal jsem pár svých básní, přičemž moji aktuální náladu vykresluje asi ta poslední „Já chci vědět...“. Nezažil jsem dnes opravdu pěkný den a poslední dobou přemýšlím, zda nějaký pěkný vůbec ještě zažiji. Ale než úplně odbočím od tématu, tak bych rád udělal souhr věcí, které se udály za poslední dobu. Pokud vemu v potaz, že mé dny jsou hodně takové monotematické, protože ono probudit se, pracovat, trocha volna, jít spát a zase znova není nic, co by se někomu chtělo popisovat a pro ostatní vůbec číst. Inu dobře, zjednodušme to úplně nejvíc. Nic nového se prostě nestalo! A pokud k tomu někdy v budoucnu dojde, tak to sem jistě napíši včas.
Přesunu se ale k hlavní pointě mého toku myšlenek a to vzpomínek. Ano, vzpomínky jsou součástí každého z nás a jistě máte takové, na které vzpomínáte rádi, u kterých si můžete říci, že to byl trapas a pak i ty, které by jste nejraději vymazali z paměti nadobro. U mě převládá v poslední době ta poslední kategorie. Ačkoli se snažím je všemi způsoby dostat pryč, tak se prostě pořád vrací a nedají mi pokoje. Někdy je to opravdu už na zbláznění a nejhorší na tom je, že vlastně nikdo vás ani pořádně nechápe a všichni vás mají za cvoka... Za toho mě už musí míti většina mého okolí a upřímně se jim ani nedivím. Protože je tohle veřejné místo, tak zde samozřejmě nebudu rozpisovat vše do detailů, což je možná i škoda, protože by si někteří i mohli udělat obrázek o tom, jaké mohou míti obyčejní lidé strasti. Inu uvidíme, jakého konce se dotápu, třeba nakonec se někdy rozepíši trochu více.
Trocha bych ještě přesunul proud mého psaní k jednomu zamyšlení. Vždy mi do hlavy bylo tlačeno, že za „období lásky“ se považuje jaro. Sakra, tak buď někteří moji známí zaspali dobu a nebo se to přesunulo na zimu. Jde o to, že je „teprve“ desátého, tak já už řešil tolik afér kdo se s kým dal dohromady, kdo zase neví jak dále, koho kdo trápí apod., že bych to i na prstech obou ruk nespočítal. Asi to bude tím globálním oteplováním. 
Nejlepší na tom všem je, že všem vždy pomohu a u mě to vždy zůstane stejné. Inu zde platí krásné pořekadlo, které se na mě hodí: Kovářova kobyla vždy chodí bosa. Teď už to beru opravdu s úsměvem, ale dříve mě to dost deptalo. Jsem věděl, že se mě jednou ty hodiny psychologie budou hodit ( Tedy ne, že bych to dělal kuli tomu, ale mě prostě psychologie baví obecně. ) Asi se nechám posvětit a budu zpovídat lidi ve zpovědnici.... Né, teď si samozřejmě dělám srandu, ale když to tak vezmu, tak mě pomáhání lidem vždy bavilo a hlavně je vyslechnout. Ale o tom zase někdy jindy...
Takže když to tak shrneme, tak by se to vlastně celý ten článek dal popsat jednou větou: Volný čas – NUDA, vzpomínky – špatný a na houby, láska – žádná ( no možná by se nějaké našly, ale všechno je to porozebrané a nebo o tom neví ). Takže vlastně nic nového u mé. Jsem to pořád já ta stará OVCE!
P.S.- Už se blíží Vánoce, takže si připravím rozsáhlý report a navíc přidám pro všechny básničku jako přání, kterou jsem si letos připravil již včera. 
