c.2-Pan Hásek
Jiří Hásek KrchovskýSeznámení s nejčtenějším českým básníkem současnosti... J. H. Krchovský ( vlastním jménem Jiří Hásek ) se narodil 22. dubna 1960 v Praze. Připravoval se na zednické povolání, toto však nikdy nevykonával. Těsně po svém vyučení a snad i proto, aby se vyhnul vojně ( za minulého režimu problém povinné vojenské služby řešilo tímto způsobem mnoho lidí – obzvláště pak umělců ) byl několikrát hospitalizován v psychiatrických léčebnách a po nějaké době mu byl dokonce uznán invalidní důchod kvůli těžké depresivní psychóze. První básně začal psát na přelomu 70. a 80. let minulého století. Již od svých uměleckých počátků patřil do undergroundového proudu. Přídomek Krchovský získal někdy v prvé půli 80. let, na návrh Egona Bondyho. Po převratu bývá jeho tvorba publikována v literárních periodikách : Tvorba, ROK, Vokno, Iniciály, Souvislosti, Host, Literární noviny, Revolver Revue, Dotyk a Fragment. V roce 1992 obdržel prestižní cenu časopisu Revolver Revue za výbor „Noci, po nichž nepřicházíváno“. J. H. Krchovský je náš, v současnosti nejčtenější a nejprodávanější poeta, jeho básně jsou překládány do angličtiny, němčiny, dánštiny, holandštiny a polštiny. Nyní je autor bez zaměstnání, stále v invalidním důchodu. Bydlí střídavě v Brně a v Praze. Poezie JHK je povětšinou dekadentní. Autor často hovoří o sexu a alkoholu, neváhá použít morbidních, nebo vulgárních výrazů; nepřehlédnutelná je jeho schopnost ironizovat, nejčastěji pak samasebe. Co je dále nepřehlédnutelné je k dokonalosti dovedená forma jeho básní ( nejčastěji píše v daktylu ), která dává ( i díky zajímavým, ale přesto snadno pochopitelným metaforám ) krchovského poezii kouzlo přehlednosti. Sdělení v každé básni je patrné a díky autorovu umu práce se slovy i působivé. Tématicky se Krchovský pohybuje někde na pomezí hřbitova a blázince, hospody a bordelu; prezentuje se jako narcis se sklony k vlastním epitafům, troska, která ztratila vůli žít, nebo i svůdce – „kurevník“. Pro představu uvádím zde několik ukázek poezie J. H. Krchovského : Sbírka Chci ještě chvíli PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ Sbírka Všechno je jako dřív POSLEDNÍ VEČEŘE Sbírka Poslední list Doma jsem do ní šoup dva rumy Darovat znamená něčeho vzdát se Bibliografie : Procházka urnovým hájem (1978-1979) Většina básní z těchto sbírek byla zařazena do tří výborů:
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí
Jenom já a můj stín... - Zbylí dva v arše
gramofon vyhrává smuteční marše
a břehů nevidno, ani hor, natož měst...
poslední večeře (jednotné menu):
prsíčka holubic, obloha - ratolest
stylové prostředí, nelidské ceny
JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
schne u kamen v mém náručí
a vidím, že i smát se umí!
to ostatní se naučí Sbírka Nad jedním světem
potěšit příjemce a tím i dárce
nicméně všechno je otázka vkusu...
Tak zavři oči a otevři pusu
Neklid (1980)
Bestiální něha (1981-1982)
Jarní elegie (1982)
Epos Mumie na cestách (1982)
Valčík s mým stínem (1982)
Poslední jaro (1983-1984)
Zamilovaný dement (1984-1985)
Nové valčíky (1984-1985)
Mé lebky stín (1989-1991)
Chci ještě chvíli (1992-1994)
Všechno je jako dřív (1995-1996)
Leda s labutí (1992-1996; Host 1997)
Dodatky... (1978-1996; Host 1997)
Básně (výbor všech předchozích titulů; Host 1998)
Vše nejlepší... (výbor 1978-1997; Maťa 1998)
Poslední list (1998-2003; Petrov 2003)
Nad jedním světem (2003-2004; Host 2004)
Mladost - radost (juvenálie 1978-1981; Větrné mlýny 2005)